👉 COVID-19 a vězni - Korona-právo - Legal TV

COVID-19 a vězni. Rozhovor s ředitelkou Věznice Kuřim Gabrielou Slovákovou.

Jak se mimořádná opatření vlády dotkla vězňů?

Mimořádná opatření se dotkla odsouzených docela zásadním způsobem, protože jsme museli omezit kontakt s blízkými a zakázat návštěvy rodinných příslušníků ve věznicích. Dále jsme se museli dotknout i zaměstnávání odsouzených, nepouštěli jsme je na vnější pracoviště, dělali jsme velkou řadu opatření, abychom zabezpečili, že vězni, kteří chodí mimo věznici jsou dostatečně kontrolováni, mají hygienické potřeby a podmínky takové, aby se nepřenesl nějaký virus k nám do věznice. Byla obrovská panika i z těch mediálních výstupů, nikdo nevěděl, co bude. Uvědomme si, že odsouzení jsou zavření a nemají možnost volného pohybu a viděli katastrofické scénáře, že se rozšíří virus ve věznici, ptali se, jak jim pomůžeme, co se bude dít, jak dlouho to bude trvat. Takže začátek byl náročný, jak psychicky pro zaměstnance, tak pro odsouzené a bylo to hlavně o výborné komunikace a neustálém vysvětlování a hledání společných průsečíků, abychom to zvládli, což se nám tedy naštěstí podařilo.

Změnily se činnosti ve věznici? Například práce s vězni, práce vězňů a podobně?

Změnilo se toho mnoho, jak pro odsouzené, tak pro zaměstnance. Z prvopočátku jsme se snažili udělat nějaký režim, abychom zamezili zbytečnému kontaktu. Začali jsme vězně jinak vodit na stravu, jinak do zaměstnání, jinak na vycházky, aby se jednotlivé oddíly nepotkávaly. Museli jsme samostatně ubytovat vězně, kteří pracují u externích subjektů, aby nepřišli do kontaktu s těmi ostatními, co jsou zavřeni uvnitř. Samostatně jsme ubytovávali kuchaře. I zaměstnanci se rozdělili do dvanáctihodinových směn, aby se nepotkávali v kancelářích a zabezpečili jsme dostatečně velkou skupinu, která by případně nahradila někoho, kdo se dostal do kontaktu s tím onemocněním. No a to mělo vliv i na odborné zacházení. Já jsem strašně šťastná, že můžu říct, že v naší věznici kolegové se k tomu postavili čelem, nerezignovali na aktivity s odsouzenými, častěji je brali ven, častěji se věnovali práci s jejich rodinou, snažili se pokračovat ve všech aktivitách a projektech, které děláme ve vztahu třeba k dluhové problematice, například k trestné činnosti spojené s drogami, s užíváním omamných a psychotropních látek a v neposlední řadě jsme rozjeli skypové hovory s odsouzenými a jejich rodinami, to se setkalo s obrovským ohlasem, byť to nenahradí ten tříhodinový osobní kontakt, tak odsouzení si mohli takto jako my dvě popovídat a tím se i ta atmosféra trošku zklidnila.

Jak vězni prožívali tato opatření, tato omezení?

Kupodivu skvěle. Já si myslím, že ta naše dobrá komunikace ze strany zaměstnance i příslušníků, dobré vysvětlování, co se děje, proč se děje a uklidňování situace, prostě vyvrácení různých mediálních mýtů mělo také velmi pozitivní efekt. Vězni byli disciplinovaní, sami se báli o svoje zdraví, nosí roušky, které jsme jim ušili, dodržují rozestupy, chodí opravdu po oddílech na stravu, nesnaží se zbytečně míchat s ostatními. Dokonce i nás označili za tu rizikovou skupinu, protože paradoxně oni, kteří jsou zavření několik měsíců až let, pravděpodobně ani nemohli být nakaženi, nějakým venkovním virem, na rozdíl od nás, takže ten vzájemný respekt pomohl celou situaci zvládnout.

Máte připravený krizový plán, kdyby se ve vaší věznici COVID objevil?

Je to jedna z výhod bezpečnostního sboru, jako vojensky organizované skupiny, takže máme plány úplně na všechno, a dokonce i na případnou epidemii, byť nikdo nepočítal s koronavirem. Ale opravdu máme zpracované takové plány, které zajistí dostatečné zásoby potravin, dostatečné zásoby pitné vody, hygienických prostředků a dostatečné zásoby třeba lůžkovin a věci osobní potřeby jak pro vězně, tak ale i pro zaměstnance a příslušníky v případě toho, že bychom se sem museli nastěhovat a třeba se nějak střídat ve směnném provozu, abychom zabezpečili chod věznice. Existuje součinnost například i s armádou, s Policií České republiky, s integrovaným systémem. Takže jsme připraveni na všechno a já jsem jenom ráda, že jsme nemuseli přistoupit k nějakému intenzivnějšímu plnění toho krizového plánu a vlastně jsme se ho dotkli jenom okrajově, o čemž už jsem mluvila. Dělili jsme se do skupin, využívali jsme toho, aby se nepotkávali zbytečně zaměstnanci stejných profesí, abychom si tvořili takové přirozené zásoby, kdyby došlo k nejhoršímu, ale naštěstí nic takového se nestalo.

Jak to vypadá s uvolňováním opatření?

S uvolňováním opatření to vypadá tak, že po té prvotní panice a nastavení tísni v systému se nepotkáváme jak mezi sebou zaměstnanci, tak příslušníci, tak odsouzení v jednotlivých kategorií. Tak jsme přistoupili k znovu zavedení práce mimo věznici, která byla dočasně pozastavena, takže k externím subjektům vězni už docházejí pod nějakou přísnější kontrolou, dále se postupně vracíme i zaměstnanci k běžnějšímu režimu práce, už nelpíme tolik na tom rozdělování, protože za celou dobu se nikdo pozitivní vlastně neobjevil jak ve věznici, tak i ve městě Kuřim a blízkém okolí. Sledujeme aktuální dění, chystáme se na zavedení běžného režimu. Vlastně v tom měsíci červnu se vrátíme k návštěvám odsouzených, k intenzivnějším aktivitám. Podařilo se nám zprovoznit i kontakt s externími organizacemi, zejména s nevládními, co s námi spolupracují na různých projektech, nyní pomocí Skypu, ale už zvažujeme, nebo někde i praktikujeme setkávání zase za dodržení hygienických opatření, tak abychom neomezili a nezparalyzovali tu věznici z druhé strany, protože jsme sice zabránili infekci koronavirem, ale ti vězni mají své dluhy, své problémy s rodinami a dalšími otázkami, které musíme řešit, abychom je připravili na to propuštění.

Podíleli se vězni na šití roušek ve vaší věznici?

My jsme byli unikátní, protože jsme si našili roušky okamžitě, jak pro zaměstnance, tak i odsouzení sami pro sebe. Tak nějak se samovolně vytvořila obrovská skupina mužů odsouzených, kteří měli zájem šít. Oslovil nás starosta města Kuřim, jestli bychom nepomohli s šitím roušek. Udělala se bleskurychlá sbírka šicích strojů, látek, nití a různých čalounů. A já sama jsem by byla překvapená, že jsme zmobilizovali všechny síly a během toho prvního měsíce jsme ušili 24 000 roušek a roušky jsme dodávali v té první vlně do nemocnic brněnských, U Svaté Anny, do Úrazové nemocnice, do bohunické nemocnice, protože zdravotnický personál nebyl vybavený z toho prvopočátku. Dodávali jsme do hospiců, do domovů pro přestárlé, romskému sdružení, na jakýkoli požadavek. Šili jsme roušky pro všechny občany města Kuřim a ještě minulý jsem předávala roušky do základních škol, aby mohla znovu začít školní docházka, takže mně to přišlo úžasné, že vlastně ta doba koronavirová nám přinesla spoustu pozitiv, zjistili jsme, že dokážeme nemožné, že i s malým počtem zaměstnanců a zdrojů, tak dokážeme nejenom šít roušky, ale udržet jakýsi režim, slušnost, to čeho jsme se báli, že přestane fungovat, tak naopak se ukázalo, že není problém a i mě samotnou poučilo, jak to vlastně všechno jde bez různých porad, schůzí, já nevím čeho všeho. Naučila se ta státní správa elektroniku, komunikaci přes Skype, různé další věci, včetně advokátů, včetně soudů, které začaly komunikovat přes videokonference. Tak nechci říct, že je super, že je v České republice koronavirus, my se toho pořád bojíme a pořád dodržujeme všechna pravidla, abychom zabránili nějakému neštěstí, ale protože jsem pozitivní člověk, tak vidím i ta pozitiva, těch bylo taky hodně včetně těch roušek.

Připravujeme

Zde můžete položit dotaz hostům připravovaných relací Cui bono z oblasti:

  • justice
  • byznysu
  • správy majetku