Nová šance pro dětské dlužníky - Cui bono - Legal TV

Nová šance pro dětské dlužníky. Od loňského roku se mohou snadno oddlužit. Jak? To se dozvíte v dnešním pořadu Cui bono na téma: „Dětské dluhy“. Vítá vás u něj Michaela Vašinová.

Mými dnešními hosty pořadu Cui bono jsou Kateřina Valachová, poslankyně ČSSD, místopředsedkyně podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení, dobrý den. Dobrý den. Patrik Nacher, poslanec hnutí ANO, předseda podvýboru pro ochranu spotřebitele, dobrý den. Pěkný den. A Lukáš Kolářík z České pirátské strany, místopředseda výboru pro bezpečnost, dobrý den. Dobrý den.  

Pane předsedo, problém dětských dluhů označují média za závažný. Jakého množství mladých lidí se týká?

PN: Tak teď je otázka, jak my se na to budeme dívat. Jestli se budeme dívat na ty, kteří jsou v této chvíli v exekuci do 15 let, do 18 let, nebo ty, které tím prošly, dneska už jsou v dospělém věku.  Ale ta první exekuce začala vlastně z těch dětských let. To znamená, že my se tady bavíme o počtech v té první kategorii se bavíme o 2 200, do 18 let je to tuším 6 000 mladistvých, kteří jsou v exekuci, ale jinak se tady bavíme o desítkách tisíc dneska už dospělých lidí, kteří tím prošli. A ta prvotní exekuce byla ta takzvaně jakoby dětská exekuce. No, a to jsme se my takto rukou nerozdílnou snažili nějakým způsobem vyřešit a zlepšit tu situaci. Já bych trochu poopravil ten úvod. Vy jste řekla snadné, já bych řekl snadnější. Ono to jakoby snadné zase není začít už tím, že v 18 jsem plnoletý a hned jdu do insolvence, byť snadnější než doposud, tak i přesto je to náročné. A my jsme to právě chtěli usnadnit z toho důvodu, abychom nějakým způsobem vyřešili ten nános z minulosti těch několik tisíc mladých lidí, na které je exekuce, protože my nemůžeme vymyslet něco, co by bylo retroaktivní.

Paní místopředsedkyně, v čem spočívá ta výhoda toho oddlužení?

KV: Ta výhoda spočívá v tom, že tady, nebo výhoda, není samozřejmě výhoda mít dluhy, ale pokud jsou to dětské dluhy, tak se nám podařilo s kolegy prosadit to, že takoví dlužníci, kterým je tedy více jak 18 let, ale právě ten původ jejich dluhů je v dětství, tak tam mají možnost se oddlužit už během tří let, tedy nikoli během pěti, ale již během tří let. A také na ně neplatí ona podmínka často démonizovaná 30 % splátky dluhu, takže to jsou vlastně stejné výhody, jaké jsme před tím prosadili pro seniory a invalidní důchodce.

Pane místopředsedo, vy jste podporoval mírnější podmínky oddlužení nebo jste byl proti?

LK: Ano, já jsem to podporoval, protože my, když jsme schvalovali ten insolvenční zákon, tak se vlastně pamatovalo na ty zvláště zranitelné osoby. To byli právě ti senioři a ti zdravotně postižení třeba, ale na tyto občany, kteří vlastně se dostali do těch dluhů díky tomu, že ten první dluh byl v tom dětství a ten start do toho života už měli takto zatížen, tak na ty se vlastně zapomnělo, proto jsme je tam dodávali, takže já jsem to určitě podporoval, protože si myslím, každý by měl dostat nějakou druhou šanci, obzvláště v tomto případě, kdy vlastně ne vždy úplně vlastní vinou za to může za ten dluh.

Všichni se určitě shodneme na tom, že děti se mají chránit. Neskrývá se, ale ďábel v detailu? Máme chránit dítě ze sociálně slabé rodiny bez prostředků stejně jako dítě z takzvaně dobré rodiny se slušným kapesným. Co například chlapec, který považuje v 17 letech za dobrodružství jezdit načerno, ničit budovy jako sprejer a zapálit s partou kamarádů kostel?

PN: Tak dobře, teď jste tam spojila celou řadu jakoby témat. My se teď tady bavíme o tom, že když někdo chce vyřešit ty dluhy vzniklé v tom dětském věku, a my nemůžeme, i když by to možná někdy za to stálo, udělat nějaké retroaktivní opatření, tak my říkáme, že takový člověk do 21 let se může oddlužit v tom zrychleném a jednodušším jako řízení. To znamená, že jde do toho života ne s tou obrovskou kotvou, ale s menší, jo, do toho života. To, o čem vy mluvíte je to, co máme také my tři, kteří jsme se jako by spojili, a máme tu aktivitu směrem jako do budoucna. To znamená, kdo má vůbec nést odpovědnost za ty dětské dluhy.  My si myslíme, že by to měl být zákonný zástupce, to znamená rodič a tam je jedno, jestli to je rodič z bohaté rodiny nebo z chudé rodiny, tam jde o to, že ten rodič má nějakou zodpovědnost, když to dítě přijde pozdě do školy nebo ho omlouvá, tak to taky podepisuje rodič, a je prostě raritní pro Českou republiku, že u nás prostě vznikají tyto dětské dluhy. A to je zaparkován ten druhý, ta naše druhá iniciativa, to znamená, v jaké podobě, a teď o tom jednáme, bude ten zákonný zástupce nést tu odpovědnost v jaké šíři. To, když někdo bude poškozovat cizí majetek, na to i my myslíme, že to tam samozřejmě z toho je vyjmuto, když je to škoda páchána úmyslně. My se tady bavíme o nějakých pokutách za černou jízdu, my se tady bavíme o nevrácených knížkách, o nezaplaceném mobilu a podobně. My se tady určitě nebavíme o posprejovaných domech nebo o tom, že někdo někomu způsobil záměrně škodu, a tímhle tím způsobem, by se tomu nějakým vyhnul. Ani na to v tom zjemněném formátu, kterým my jako přenášíme tu zodpovědnost na ty rodiče, tak i v tomto případě, je tam tady ta výjimka, že se to nebude týkat těchto případů.        

Do kdy se může dětský dlužník oddlužit, paní místopředsedkyně? Rozhoduje věk, kdy žádá oddlužení nebo doba, ve které vznikl dluh?  

KV: Je to vlastně kombinace těch podmínek, já především pokládám za bezvadné, že politické strany se díky nám napříč politickým spektrem shodly na tom, že dětské dluhy tady nechceme. Rozdělili jsme si to na ty dva kroky a co se týká tedy oddlužení řekněme mladých lidí, kde právě dvě třetiny jejich dluhu vznikly před 18. rokem věku, to je ta první podmínka, a nebo další ještě možnost nejpozději do 21 let, to znamená, že opravdu během tří let po 18 letech rychle řešili například dalším třeba spotřebitelským úvěrem to, že chtěli zaplatit onen dětský dluh, tak pokud zase minimálně ze dvou třetin takovéto další zadlužení mezi 18. a 21. rokem znamenalo to smazání nebo nějakým způsobem řešení dětského dluhu, tak tady v těchto dvou případech vlastně jim dáváme možnost se oddlužit během tedy již tří let a bez podmínky 30 %. Tak to jsme prosadili a prosadili jsme to velice rychle a bylo to jednomyslné, na to jsem velmi hrdá. Teď, ale nejsem úplně hrdá na to, že trošku delší dobu čekáme jako poslanci na to, abychom opravdu prosadili zákaz dětských dluhů a já věřím nebo, že mohu slíbit skrze vaše médium, vaši televizi i za nás tři, že budeme chtít opravdu v těch nejbližších týdnech dostat na stůl řešení zákazu dětských dluhů, protože už jsme dali dlouhou dobu na to, abychom to dohromady s ministerstvem spravedlnosti vymysleli.               

Pane místopředsedo, neznamená mírnější forma oddlužení, že dluhy dětí zaplatí věřitelé? A co rodiče?

LK: Tak tady je třeba si uvědomit, že ty dětské dluhy vznikají převážně právě v těch případech, kdy ten věřitel je stát. A v momentě, kdy my zatěžujeme tyto občany, tyto děti tím, že vstupují do toho života už takto zatížení, tak pro ten stát je to nevýhodné, protože oni často potom odchází mimo ten systém, a samozřejmě nás jako daňové poplatníky to stojí peníze, takže podle mě je lepší opravdu na začátku tyto děti podpořit nebo dneska už dospělé, ty, co byly děti v době, kdy vznikl ten dluh, protože se nám to pak vrátí i ekonomicky, takže si myslím, že to nemůže být pro toho věřitele, protože ve většině případech je to stát nějakým způsobem likvidační.

Někteří mladí lidé dnes žijí v šedé zóně, neřeší své dluhy oddlužením přesto, že mají exekuce. Částka, která jim zůstává v exekuci je totiž vyšší než v oddlužení. Nepomohlo by sjednotit výši nezabavitelného minima v exekuci i v oddlužení? 

PN: Je to jeden z momentů, který můžeme do budoucna otevřít a vyrovnat to, protože tam jde o tu třetinu, která u exekucí zůstane tomu dlužníku víc, v případě, že má ty nepřednostní, jestli si vzpomínám dobře pohledávky nebo závazky vlastně. My v této chvíli připravujeme nějaké ještě další kroky týkající se zvýšení nezabavitelné částky, to je ta spodní hranice, ta vrchní byla zvýšena, to znamená, aby se motivovali lidé, kteří vydělávají víc. Máme před sebou novelu exekučního řádu. To je ještě mimo jako ty dětské exekuce, ale bude to dopadat na celou řadu lidí. Tam kromě různých věcí, které se týká teritoriality, o které se v médiích neustále mluví, tak jsou podle mě důležité dva momenty, a to je chráněný účet, o tom asi bude mluvit kolegyně Kateřina Valachová a potom možnost zastavovat ty marné exekuce i zpětně. To znamená i ty běžící. To jsou podle nás dohromady všechno tohle to je nějaký komplex. My to nemůžeme izolovat jako jedno opatření, takže my tři poslanci, co se tímhle zabýváme, tak je to komplex nějakých opatření a myslím si, že až skončí tohle to volební období, tak když uděláme součet, tak zjistíme, že se to prostředí kultivovalo a že v drtivé většině se pomohlo těm odpovědným dlužníkům a nepoškozovali se ti seriózní věřitelé a samozřejmě to nikdy nebude 100 %, vždy tam někdo najde nějakou mezeru, ale naší ambicí a doufám, že mluvím za všechny tři, není prostě my nejsme schopni vyřešit a dát do paragrafu všech 100 % případů, které mohou v životě teoreticky nastat.   

Co si o tom myslíte vy?

KV: Tak určitě podepisuji to, že si nepřejeme, aby byli lidé do nekonečna v exekuci. To není ani smysl exekuce. My chceme, aby se platily dluhy věřitelům, aby nás ten exekuční systém stál nějaké přiměřené peníze a zároveň, aby se z dlužníků nestávali lidé, kteří jsou v podstatě zotročení v nějaké dluhové pasti. Tohle jsou základní principy, které prostě podle nás se částečně musí dodržet, a naopak částečně se tedy musí zavrhnout. A co se týká vlastně těch principů, tak určitě jsem pro to, abychom sjednotili podmínky vlastně, kolik mi zbyde a jak jsem motivovaná jít do oddlužení. Exekuce, oddlužení, to je jedna věc a druhá věc u toho nezabavitelného minima, taková řekněme minimální věc, která se v praxi říká je: zvyšte spodní hranici nezabavitelného minima, aby se opravdu lidem vyplatilo pracovat, aby to nebylo tak, že třeba pracují načerno a berou dávky. To ovšem znamená prakticky, že bychom tedy měli mít tu minimální částku na nějaké částce zhruba 9, 10 000, což je životní minimum a nějaké základní normativní náklady na bydlení. To je poměrně velké politikum, protože je to velká částka, nicméně já jsem pro, protože teď je to tak, že věřitel stejně nedostane víc a my všichni jako daňoví poplatníci platíme ze svých daní dávky, a dlužník se stejně z té spirály nedostane, takže byla bych pro tento radikální krok, ale musíme proto najít finanční prostředky v rozpočtu.

Pane místopředsedo, Patrik Nacher i Kateřina Valachová reprezentují vládní strany, dokážete s nimi jednat bez předsudků jako představitel opozice?

LK: Tak já myslím, že tady je to jasně vidět. My opravdu, pokud najdeme společné téma, tak nemám problém mluvit s kýmkoliv. Ať je to z vládní strany, nebo z opoziční strany. Opravdu záleží na tom tématu. A já se tady shoduji s oběma kolegy, že to nezabavitelné minimum určitě by se mělo nějakým způsobem zvýšit. Já tam vnímám, že je problém v tom, že je navázáno právě na životní minimum, a to nikdo zvedat nechce, protože to není populární, jelikož to zvedá i ostatní dávky. Podle mě by se mělo navázat na nějakou minimální mzdu nebo nějaký atribut, který pravidelně roste tak, jak stoupá inflace a jak stoupají platy v České republice.                  

PN: Já, jestli můžu k tomu, aby, tak ten aktuální stav je takový, že já jsem tedy inicioval nějakou změnu, nějaké varianty vznikly na ministerstvu spravedlnosti. Ono vzhledem k tomu, že to právě bohužel ten výpočet je složitý, že to je dvě třetiny součtu normativních nákladů na bydlení, ještě jako ve městě do 100 tisíc obyvatel a životního minima, tak ten návrh je, že by to byly ne dvě třetiny, ale tři čtvrtiny, aby ta změna byla, co nejrychlejší. A to samé u nezaopatřeného dítěte, kde to je čtvrtina z té částky, by to byla třetina. V součtu to pak znamená u jednoho asi o 1 000 korun výš a u druhého asi o 800. Což 1 800 korun jakoby není moc, ale pro ty lidi je to výrazná částka, když se podíváte v těch absolutních hodnotách. Samozřejmě to ze 100 % určitě nezabrání tomu, o čem mluvila kolegyně Valachová, to jest dostat ty lidi z té šedé zóny. Já jsem zrovna včera dostal e-mail. A to jsme asi dostali všichni, kdy mi nějaký pán napsal, že vydělává načerno 15 000 a věřiteli nezaplatil zatím ani korunu. Mohl by vydělávat oficiálně 30 tisíc, kdyby platil 15, 20 % z toho platu tomu exekutorovi a zbytek by byl pro tu rodinu, nájem a tak dále, aby přežil. Tak by vlastně v součtu za ty čtyři roky zaplatil 100 % té dlužné částky, takhle nezaplatí nic. To znamená, že to je věc, na kterou upozorňuje dokolečka stále Jiří Bláha, náš kolega poslanec. Ono to s sebou nese samozřejmě nějaká rizika. Nicméně my se snažíme krok sun krok právě k tomu, abychom ty lidi z té šedé zóny dostali, protože každý ten případ je individuální.

Můžete na závěr říct každý jednu věc, která je důležitá pro lepší řešení problémů dětských dluhů? Začneme u vás.

KV: Tak určitě, teď ty nejbližší týdny, skutečně bych si to skoro dala tady za společný závazek, bychom měli dostat na stůl finální řešení zákazů těch dětských dluhů do budoucna. To znamená, abychom opravdu nejen oddlužovali rychleji mladé lidi, ale aby se vůbec do těch dětských dluhů nemohli dostat. Zkrátka zákaz dětských dluhů. A teď budeme tedy jednat o tom, kde je ta shoda. To je první věc, a ta druhá věc souhlasím s Patrikem Nacherem, že aby nám fungovalo to, že věřitelé dostávají své peníze, exekutoři mají přiměřenou odměnu a dlužníci nejsou v dluhových pastech, tak potřebujeme ty další změny, jako je chráněný účet, tedy pokud už je sraženo, tak máme bezpečné peníze pro životní podmínky dlužníka. Neporušuje se tedy právo, že tyto peníze velmi často jsou exekuovány také. Máme místní příslušnost exekutorů. To prosazuje Lukáš Kolářík. Máme do pořádku daná nezabavitelná minima. Tady já fandím v tom úsilí zvýšit nezabavitelné minimum, ale je paradoxní, že i zaměstnavatelé nás tady vyzývají k tomu, abychom byli radikálnější, takže já si myslím, že bychom měli být radikálnější a skutečně bychom lidem měli zajistit minimálně těch 10 000, jako nějaký ten základ, protože stejně jinak to platíme z dávek a ty dluhy ve skutečnosti se stejně neplatí. 

Pane místopředsedo?

LK: Tak já, když pominu tyto legislativní úpravy, na kterých je tady patrně shoda, a neměl by být velký problém, abychom je realizovali, tak bych řekl, že nejdůležitější pro ty dětské dluhy je právě ta rodina. Měli bychom začít více pracovat s těmi rodinami, které začínají být nefunkční, a jsou tam nějaké signály už na začátku, tak bychom se na to měli zaměřit víc a opravdu nějakou sociální péči nebo pomocí jim hned na začátku zabránit v tom, aby se nám to dostalo do toho, kdy potom to přeteče, a my vlastně hasíme až následný požár.

A podle vás je, co důležité?

PN: Tak, já bych to neopakoval, myslím mám pocit, že my tři se asi shodneme, tak je do budoucna ten princip nějaké koncentrace. To znamená, že to se nedá udělat zpětně. Jeden dlužník, jeden exekutor. Na straně jedné, na straně druhé si myslím, že je důležité opravdu se podívat na to zastavování těch marných exekucí, aniž by se věřitelům zvýšily náklady. Já, když jsem si to tak jako zjišťoval, takový průzkum bojem, abych tak řekl, tak jsem zjistil, že věřitelé to nechtějí zastavovat, protože nechtějí platit ty náklady té marné exekuce a exekutoři to nechtějí zastavovat, protože nechtějí přijít o ty věřitele. Aby jim pak zase posílali ty případy. To znamená, že v případě, že bychom my to uměli vyřešit nějakým způsobem jako v zákoně. To znamená, že, když po 3 letech, po 5 to se pojďme bavit jako se nevymůže ani koruna při veškeré snaze toho exekutora, tak se ta exekuce zastavuje nebo se vybídne ten věřitel, aby zaplatil nějakou zálohu, on se pak sám rozhodne, jestli v tom chce pokračovat nebo ne, případně se to zastaví, tak v té chvíli věřitel zaplatí nějaký náklad, spadne mu to břemeno z toho, že vede ve svých dokumentech a archivech případy, stojí ho to nějaké peníze. Úsilí a peníze to stojí určitě i exekutora. No a odbřemení se i ten dlužník. Na druhou stranu je vždy potřeba v tomhle tom říkat, v tom doufám, že se taky shodujeme, že dluhy je potřeba platit, aby pak z toho jako by nevyplynul automatismus, že ten, kdo neplatí, tak se to zastaví, a ten, kdo platí a žije a každý měsíc přemýšlí den ode dne, jak to udělá, tak bude tahat za kratší konec. Takže my současně podle mě musíme jet nějakou osvětu v té věci, třeba finanční gramotnosti. To znamená řešit ten začátek. My už teď řešíme jen ty následky.                              

KV: Určitě je to dobře, že se tady o těch dětských dluzích bavíme, protože upřímně řečeno ještě před rokem, rokem a půl žádná debata nebyla. Myslím, že to společné úsilí vedlo k tomu, že konečně dětské dluhy, je na tom zkrátka společenská shoda, že je nechceme a pracujeme na tom, aby něco takového tady nebylo.

LK: Já bych ještě doplnil, že vlastně tím zastavením nedochází k prominutí toho dluhu, ten dluh neustále trvá a v případě, že ten dlužník by po tom nabyl majetek například dědictvím nebo se ta jeho situace zlepší, tak se může dál vymáhat. Není to opravdu prominutí toho dluhu, ale jen zastavení toho procesu vymáhání, aby nebyly zbytečné náklady.

Děkuji za rozhovor, tolik Kateřina Valachová, poslankyně ČSSD, místopředsedkyně podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení. Patrik Nacher, poslanec hnutí ANO, předseda podvýboru pro ochranu spotřebitele a Lukáš Kolářík z České pirátské strany, místopředseda výboru pro bezpečnost. Těším se s vámi u dalšího dílu pořadu Cui bono. Pěkný den. Na shledanou. Děkujeme. Na shledanou.

Připravujeme

Zde můžete položit dotaz hostům připravovaných relací Cui bono z oblasti:

  • justice
  • byznysu
  • správy majetku