První dáma insolvence soudkyně Maršíková: Mám velké obavy do budoucna - Cui bono - Legal TV

Jak se promítla oddlužovací novela insolvenčního zákona do praxe? Co zlepšila? Přinesla nějaké nové problémy?

To se dozvíte v dnešním pořadu Cui bono na téma: „Insolvence 2020”. Vítá vás u něj Michaela Vašinová.

Mými dnešními hosty pořadu Cui bono jsou dva zkušení insolvenční soudci. Doktorka Jolana Maršíková, místopředsedkyně Krajského soudu v Hradci Králové, dobrý den. Dobrý den. A doktor Zdeněk Strnad, místopředseda Krajského soudu v Českých Budějovicích, dobrý den. Dobrý den.

Paní místopředsedkyně, začnu u vás. Jak se promítla oddlužovací novela insolvenčního zákona do praxe? Zvládá Krajský soud v Hradci Králové vyřizovat vyšší počet případů? 

JM: Novela znamená pro všechny krajské insolvenční soudy řekla bych až dramatický nárůst práce. Příčinou toho je, že novela zjemnila podmínky pro přístup dlužníků do oddlužení. Po novele mohou tedy podávat návrhy i ti dlužníci, kteří dříve nebyli schopni splnit ekonomickou nabídku. My jsme se velmi báli toho, jak se nápad zvýší, nakonec se zvýšil řekněme si jenom o 100 %. Co to znamená v praxi, abychom si dokázali představit, tak zatímco v prvním pololetí roku 2019 v celé České republice napadlo zhruba 11 tisíc návrhů na povolení oddlužení tedy postaru, tak po novele v druhém pololetí už to bylo 19,5 tisíce návrhů, což je právě to stoprocentní zvýšení nápadu. Aby toho nebylo málo, do oddlužení nám vstupují dlužníci s velkým objemem dluhů, protože jim to zákonná úprava umožňuje. S tím souvisí i to, že tito dlužníci už nemají 5, 10 věřitelů, ale i několik desítek věřitelů, takže dramaticky stoupl nápad přihlášek. U našeho soudu to činí zhruba 100 %. Zase nějaké číslo zatím co v prvním pololetí jsme zpracovali u Krajského soudu v Hradci Králové, ne tedy v celé republice, ale jen u nás asi 15 tisíc přihlášek, tak v druhém pololetí loňského roku už to bylo přes 30 tisíc přihlášek. Je to jenom 100% nárůst. Vím, že u některých soudů je to ještě daleko horší. My si musíme ovšem vzít v úvahu i to, že nezpracováváme jenom nové insolvenční návrhy. Trošičku máme smůlu v tom, že ten zvýšený nápad nás zastihl v době, kdy končíme pětiletá oddlužení, která byla zahájena v roce 2014, to byl tehdy velmi silný ročník a celá Česká republika vlastně skončila v roce 2019 přes 30 tisíc insolvenčních řízení. Což odpovídá v podstatě ročnímu nápadu, takže my nejenom, že zpracováváme ten roční nápad, ale také se vracíme k těm starým věcem. A ono mnohdy dá víc práce posoudit podmínky, zda je oddlužení splněno, zda můžeme dlužníkovi přiznat oddlužení čili to řízení skončit, než na začátku rozhodnout o úpadku a dlužníkovi to oddlužení povolit. Takže velký balík práce tady je vlastně ještě s tím ukončováním těch insolvenčních řízení. No, zatím musím říct, že zvládáme, ovšem všeho do času. Stojí nás to velké fyzické a psychické vypětí, a to nemůže nikdo dlouhodobě zvládnout. Máme velké problémy se sháněním administrativy, odborného personálu. Nejsme schopni v podstatě ani udržet stávající stav, protože pokud nám zapisovatelka, asistent odejde do soukromé sféry za lepším výdělkem a dnes už i klidnější prací, bohužel musím říct, tak my nemáme těm novým, které k nám lákáme, tak moc co nabídnout. Práce máme hodně a v podstatě ta nabídka toho finančního ohodnocení asi není taky taková, jak by si ti potenciální zájemci o práci u nás představovali, takže mám velké obavy do budoucna.                                      

Pane místopředsedo, jak se zvýšil nápad u vás?

ZS: I u nás v Českých Budějovicích ten nápad je v současné době zhruba dvojnásobný, což samo o sobě není tak dramatické číslo. My jako insolvenční soudy jsme od počátku hovořily o tom, že po nějakou dobu budeme schopni ten dvojnásobný nápad absorbovat, ale problém nastává právě s přihláškami, o kterých už mluvila paní doktorka Maršíková, kde ten nárůst těch přihlášek je místy až trojnásobný i čtyřnásobný. Já jsem si tady vytáhl statistiky za Českou republiku čili jestli v květnu bylo v celé republice zapsáno zhruba 21 tisíc přihlášek, tak třeba v říjnu, v listopadu ta hranice atakovalo 50 tisíc v rámci celé České republiky. A to je obrovská pracnost s těmi přihláškami. V absolutním čísle u našeho soudu ten nárůst znamená od toho června plus asi 550 insolvenčních řízení. Což je zhruba o třetinu až čtvrtinu více případů, než jsme měli před tou novelou. Zahlcena je především vyšší podatelna, tedy místo, kde se scházejí veškerá ta podání pro insolvenční řízení. My jsme museli podatelnu posílit a řekl bych s vypětí všech sil na našem soudu ještě zvládáme ty lhůty, které zákon v insolvencích předepisuje, ale mám již zprávy od kolegů z Brna i z Krajského soudu v Ostravě, že oni dnes jsou již tak zavaleni touto novou agendou, že vydali jakýsi přípis o tom, že prodlužují automaticky v insolvenčních řízeních insolvenčním správcům lhůtu pro podání podkladů pro schválení oddlužení až o dva měsíce, protože skutečně není v jejich silách ten nárůst insolvenčních případů zpracovat.

Co novela zlepšila?

JM: Já bych řekla, že novela, pokud mám hovořit o soudech, co zlepšila pro soudy, tak nám mírně zjednodušila ten úvodní postup. To znamená vyhodnocení podmínek pro povolení a schválení oddlužení. Máme jednodušší podmínky pro přístup do oddlužení.  Máme v podstatě jednodušší schvalovací metodu. Ale to je v podstatě minimální část práce insolvenčních soudů. Takže ano, na začátku je to rychlejší, jednodušší jak pro dlužníka, tak pro insolvenční soudy, ale pokud oddlužení schválíme a máme dál v podstatě v tom procesu pokračovat, tak tam už bych hovořila jenom o narůstajících problémech a problémech. Takže jenom ten úvodní úsek je pro soudy jednodušší.

A odpadly nějaké problémy, se kterými se soudy dříve potýkaly?

JM: Tak snad jediný problém, alespoň z mého pohledu byl problém určité matematiky, jestli nám dlužník dosáhne na třiceti procentní oddlužení. Tedy jsme posuzovali výdělkové možnosti dlužníka, jeho předpokládané budoucí výdělkové možnosti, uvažovali jsme o výši dluhů, které nám dlužník uvedl v insolvenčním návrhu, propočítávali jsme náklady a zvažovali jsme, jestli dlužník má na oněch 30 % pohledávek svých věřitelů. Tahle matematika už odpadla, ta ekonomická nabídka stojí úplně jinak a není vázána na velikost dluhů dlužníka, takže na začátku pouze nepočítáme jinak bych řekla, že je všechno po starém.                    

Přinesla novela naopak nějaké nové problémy?

ZS: Jestli bych ještě mohl navázat na paní doktorku Maršíkovou. Já osobně jsem očekával, že novela přinese zjednodušení v agendě přezkoumávaní podaných insolvenčních návrhů, neboť zejména pro zpracovatele insolvenčních návrhů ta novela velmi zjednodušila tu jejich práci a skončilo jim takové to období, kdy museli s dlužníky prohrabávat jejich krabice od bot plné různých faktur, lístečků a podobně. A dnes vlastně ten insolvenční návrh je velmi zjednodušený, ale jak říkám já jsem spíše zklamán, tím že procento úspěšnosti těch návrhů se o moc nezlepšilo v porovnání s tím obdobím před novelou čili bych zde prosil všechny zapisovatele zpracovatele, když už získali ten bonus při tom sepisu návrhu, aby tedy pečlivě sepsali to minimum, co tam je, aby skutečně tomu soudu ulehčili při odstraňování těch vad a nedostatků. A pokud jste se ptala na nové problémy, tak těch já vidím několik, ale v zásadě myslím, že se všemi se postupně vyrovnáme. První je, že tady vedle sebe běží stále starý a nový způsob oddlužení. A ještě velmi dlouhou dobu tady poběží vlastně úprava platná do 1. června a úprava platná od 1. června a my to musíme v zásadě hlídat a ty změny tam jsou, nebo ty odlišnosti jsou tam poměrně velké. Co vidím jako velký problém je, že ten nárůst té agendy, především toho množství těch nových podání, přihlášek a návrhů, zatěžuje velmi výrazně informační systém, který máme v insolvencích. A tento informační systém v zásadě nechci říct, že kolabuje, ale ty výpadky, které tam jsou, tak jsou dnes už skoro bych řekl na denní bázi. My jsme o tom zrovna tento týden s kolegy ostatními místopředsedy velmi intenzivně komunikovali, a to nás velmi brzdí v naší práci. Ty pravidelné už skoro bych řekl výpadky informačních systémů, které bohužel nebyly schopny absorbovat tento dramatický nárůst agendy. A pak tu jsou nějaké asi běžné výkladové problémy, s kterými jsme jako při každé novelizaci počítali. To je otázka zpeněžování chráněného obydlí, popřípadě zpeněžování zajištěného majetku, ale myslím si, že insolvenční soudy nebo respektive insolvenční soudci jsou entita, která je schopna spolu komunikovat a my velmi intenzivně společně ty problémy řešíme, což vede k tomu, že v zásadě by našim cílem mělo být a to se nám i v rámci kolegia insolvenčních místopředsedů daří tu praxi v rámci České republiky, když ne sjednocovat, tak alespoň výrazně přibližovat, takže ten výkladový problém považuji za aktuální problém, ale na tom jeho řešení pracujeme velmi intenzivně a vlastně od počátku, kdy ta novela nabyla účinnosti.           

Ministerstvo spravedlnosti připravuje na některé agendy nové formuláře. Hovoří se o tom, že formuláře urychlí práci soudů jen s kvalitní výpočetní technikou a programovým vybavením. Máte takové vybavení a funguje podle vás?

JM: No, pokud jde o formuláře, musíme na úvod říct, že insolvenční úprava předpokládá, že jak věřitelé, tak insolvenční správce budou komunikovat s insolvenčním soudem prostřednictvím formulářů. Asi je to správná cesta, protože máme-li na něco formulář, tak můžeme spíš předpokládat, že podatel nezapomene uvést vše, co v podstatě po něm ta zákonná úprava chce, protože je vlastně jednotlivými kolonkami ve formuláři veden. Problém je v tom, že stávající formuláře v podstatě neodpovídají nové právní úpravě, takže vyplnění některých formulářů působí jak insolvenčním správcům, tak věřitelům velké problémy, aby všechno to, co po nich chce nová právní úprava dokázali někam do toho formuláře umístit. Druhý problém s těmi starými formuláři je spíše technický, protože formulář, jak doputuje do datových schránek k soudu na podatelnu přes vyšší podatelnu do našeho informačního systému, tak se někde na cestě nikdo neví kde, občas ztrácejí data, takže naši soudci, asistenti, zapisovatelky musí být ostražití a pořád kontrolovat, jestli nám přišla data v pořádku. To je strašně ubíjející práce a zase v tom množství nás to strašně zdržuje. Všichni jsme si vědomi, že nové formuláře potřebujeme. Na nových formulářích se pracuje. Tady jsem mírně optimistická. První formulář je na světě v ostrém provozu, je to návrh na povolení oddlužení. Byly tam určité problémy s jeho zaváděním z počátku, pokud šlo o přílohy, ty se vychytaly velice dobře. Další formuláře jsou v různém stádiu rozpracovanosti, na cestě jsou připomínkovány. Tady musím v podstatě ocenit, že ta komunikace s ministerstvem spravedlnosti jako zadavatelem je velice dobrá, takže se budeme těšit na to, že ty nové formuláře tady v brzké době budou a, že tu práci ulehčí nejen věřitelům, ale i insolvenčním správcům a potom také nepochybně i soudům, které s nimi ve finále pracují. K té technice, no já bych asi řekla, že hardware máme dostačující, snad jenom pořád máme problémy s množstvím a kvalitou skenerů, protože vlastně insolvenční spisy jsou de facto prvními elektronickými spisy, takže to, co my máme v papírové podobě existuje na soudu v elektronické podobě a vy to pak v podstatě jako veřejnost vidíte v insolvenčním rejstříku, který je veřejně dostupný. To ovšem znamená každé papírové podání, které dojde k soudu, že tedy musí být převedeno do podoby elektronické. Jsou to stovky, stovky a tisíce podání, které tedy musíme takhle zpracovat. No, techniku bychom na to mohli mít lepší. Asi největší problém v tuhle tu chvíli vidím v podstatě informační systém insolvenčního rejstříku. Pracovně nazývaný ISIR. Je to v podstatě systém, v který pracujeme od účinnosti od insolvenčního zákona. Já bych řekla, že ten systém je docela dobře nastavený a mohl by být docela dobře funkční, pokud by tedy díky tomu množství věcí a zahlcenosti v podstatě nedocházelo k těm téměř každodenním výpadkům. Problém ovšem máme v tom, že ono se počítá neustále s tím, že budeme mít nový elektronický eISIR, takže po určitou dobu, kdy tedy jsme sdíleli větší optimismus, že ten nový informační systém tady bude, se tento námi aktuálně používaný systém mnoho neinovoval. Nicméně v důsledku toho, že se v podstatě zavedení nového eISIRu řekněme poněkud odsunulo, tak se znovu pracuje na tom, abychom zaktualizovali náš informační systém a my to potřebujeme zejména proto, protože ten informační systém neumí reagovat na některé věci, které nám přinesla novela. Pracuje se na tom na můj vkus musím říct poněkud pomalu, protože novelu máme v účinnosti už 8 měsíců a stále máme problém mít vhodné moduly nástroje na zpracování například hromadného postoupení pohledávek, a to nejsou ojedinělé úkony, které dělá soud. Já jsem si vytáhla číslo, že za loňský rok náš Krajský soud v Hradci Králové zpracoval zhruba 7 700 návrhů na postoupení pohledávky. Systém to za nás nemůže udělat, ale v podstatě nové funkcionality nám tuhle tu práci pomohou značně zautomatizovat a zrychlit a taky by nám mohli ušetřit pracovníky, kterých máme nedostatek.

ZS: Máte podobné zkušenosti? I s tím, třeba že se ztrácejí data? Co říkala paní místopředsedkyně.  

ZS: To je jev, který obecně diskutujeme v poslední době na všech seminářích i konferencích, které pořádáme. Nicméně ta pracovní skupina k formulářům, já bych ji velmi rád pochválil, pracuje velmi intenzivně, skoro bych řekl na týdenní bázi. Připraveny jsou bych řekl v šuplíku už asi 3-5 dalších formulářů kromě toho návrhu na povolení oddlužení, se kterými jsme pravidelně jako místopředsedové seznamováni. Myslím si, že pokud ty by se povedlo dostat do života, do insolvenčního světa, tak si myslím, že by to všem z nás mohlo velmi usnadnit život, nejen tedy na soudech, ale řekl bych i té insolvenční justici v širším slova smyslu, za kterou já považuji insolvenční správce, advokáty, sepisovatele návrhů, věřitele, dlužníky, takže doufám také spolu s paní doktorkou Maršíkovou, že budou ty návrhy, ty formuláře velmi brzy již k dispozici a že nám ten život usnadní.                                                                                                     

ZS: V oddlužení splatí spotřebitelé věřitelům podle statistik až padesát procent dluhů. Živnostníci a korporace splatí věřitelům v konkursu podle statistik jen něco mezi třemi až pěti procenty. Čím to podle vás je? Jak si to vysvětlujete?

ZS: Já mám pocit, že ten bankrot nebo ta insolvence, je pořád ještě zejména v těch podnikatelských kruzích sprosté slovo. Myslím si, že problém je v tom, že ty korporace, o kterých jste hovořila chodí do insolvence pozdě. V zásadě v době, kdy majetek již není téměř žádný a kdy pro uspokojení věřitelů nezbývá ničeho kromě toho, jak jste o tom již hovořila těch pětikorun z každé půjčené stokoruny, a to je skutečně velmi tristní. My na to třeba reagujeme tak, že jsme ve spolupráci s Jihočeskou univerzitou zahájili výzkumný grant, výzkumný projekt pod Technologickou agenturou České republiky, kde se snažíme studenty pomocí takového řekněme simulačního procesu studenty ekonomických fakult tedy ne právnických, kteří budou budoucími manažery učit o tom, že ta insolvence není sprosté slovo. Ten projekt se jmenuje Bankrot jako „výhra“ a měla by je tedy naučit, že na rozdíl od běžného života, ten život ekonomický může dostat druhou šanci, že tam, když se něco nepovede a v historii máme mnoho pokusů a mnoho důkazů o tom, že se to nepovede, namátkou Walt Disney, Ford, to byly osobnosti, které v životě zkrachovaly a i ekonomicky, ale prostě dostaly tu druhou šanci a využily ji. A to si myslím, že by měl být záměr těch insolvencí, aby skutečně tu šanci jsme využili a aby podnikatelé zejména pochopili insolvenci jako podanou ruku státu a v zásadě vyhledali tu pomoc nebo vstoupili do té insolvence ještě včas. Druhá věc je, a to je protichůdný efekt té oddlužovací novely, která teď byla schválena. Já se domnívám, že ten optimismus s tím vysokým uspokojováním věřitelů v oddlužení, ten nám nevydrží, protože oddlužení, která schvalujeme po prvním červnu, tak mohu říct generelně vykazují nižší předpoklad upokojení nezajištěných věřitelů. Takže myslím si, že celková míra uspokojení po této novele klesne, že těch úžasných 56 % nebo skoro 60 %, které uvádějí statistiky za posledních deset let v případě oddlužení, tak bude tažena dolů bohužel tou úpravou, která byla dnes přijata, a která tedy v zásadě  po dlužnících nepožaduje, aby zaplatili svým věřitelům, pokud na to nemají a pokud přesto vykážou veškeré možné úsilí, tak aby jim nezaplatili ani korunu, a toho já bych se také trochu bál čili tahle ta linie nám půjde dolů a přál bych si, aby nám stoupalo uspokojení v těch ostatních způsobech řešení insolvence.                                              

Věřitelé mohou žalovat jednatele a členy představenstev, když včas nepodají insolvenční návrh na firmu, kterou spravují. Mohou po nich požadovat, aby jim zaplatili to, co jim nezaplatí firma? Funguje to v praxi?

JM: No, řekněme to asi tak. Zákon zní na první pohled zcela jasně. Dlužník, který je právnická osoba, nebo fyzická osoba, která je podnikatelem, jsou povinny na sebe podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co zjistili, že se v úpadku nacházejí nebo, že jim úpadek hrozí. Tuto povinnost mají v podstatě i statutární orgány těchto dlužníků, je-li kolektivní statutární orgán třeba představenstvo v akciové společnosti, tak tuto povinnost má každý člen statutárního orgánu, pokud je oprávněn jednat sám jménem této společnosti. Jak by to mělo probíhat prakticky. Věřitel by se měl obrátit na krajský soud, soud insolvenční, který by takovou žalobu projednával. Měl by doložit, že má za dlužníkem nějakou pohledávku. Měl by tvrdit a také doložit, že se někdy historicky v minulosti dostala ta společnost, ten jeho dlužník, do úpadku a že statutární orgány tuto povinnost porušily. Tím v podstatě břemeno důkazní a břemeno tvrzení pro toho věřitele končí. Tato odpovědnost, o které tady hovoříme, je založena na objektivním principu, to znamená statutární orgány za tuto škodu odpovídají, ledaže by se vyvinili a oni toho moc, čím mohou v takovém sporu argumentovat, nemají. Oni můžou maximálně argumentovat a taky pochopitelně své argumenty musí obhájit tím, že i kdyby ten návrh podali včas, takže by k uspokojení pohledávky nedošlo, anebo, že tu svoji povinnost včas podat insolvenční návrh nemohli splnit vzhledem k objektivním okolnostem, kterým nemohli ani předejít a které v podstatě nemohli vyloučit. Zákon celkem jednoduše zdá se definuje, co je škodou, prostá matematika, rozdíl mezi prostou zjištěnou pohledávkou v rámci insolvenčního řízení a částkou, které se věřiteli dostalo k uspokojení v rámci toho insolvenčního řízení. Ona ta škoda de facto je její přesná výše známá až v samém závěru insolvenčního řízení. Tady nám možná trošičku situaci může komplikovat to, že Nejvyšší soud zastává dlouhodobě názor, že objektivní promlčecí lhůta je jenom tříletá a startuje v podstatě od začátku insolvenčního řízení, tak tam a předpokládám, že věřitelé, pokud budou podávat takové žaloby asi budou mít právní zastoupení, že do toho nepůjdou sami, si musí dát velký pozor na to, aby takové řízení zahájili včas. Takže zdá se pro věřitele, že to je komfortní právní úprava, přesto musím říct, že takové žaloby jsou ojedinělé, já jsem se dívala v podstatě do našich rejstříků a za poslední dva roky jsem tam našla jednu žalobu. Ono možná to může být i tím, že věřitel si je třeba vědom toho, že něco je mít tady rozsudek, kterým se ten statutár zaváže k náhradě škody. V podstatě domoci se rozsudku stojí nějaké úsilí a stojí také nějaké peníze, zaplacený soudní poplatek, právní pomoc a podobně. A něco jiného je potom v podstatě skutečné vymožení takové pohledávky ve výkonu rozhodnutí nebo v exekuci. Protože mnohdy se také stává, že členové statutárních orgánů, nebo jednatelé s.r.o., že jsou nemajetní, mnohdy nastrčení bílý koně, kteří nejsou k zastižení, nemají žádný majetek, takže v podstatě to úsilí domáhat se náhrady škody žalobou pak přijde vniveč. Ale pokud jste se ptala, tak není mnoho tohoto institutu využíváno. Ten důvod, který já v tom vidím je právě asi ten, o kterém jsem hovořila, faktická dobytnost takových pohledávek.

Subjektem insolvenčního řízení je kromě soudu a insolvenčního správce i státní zastupitelství. Jaká je přesně jeho role?

ZS: Státní zastupitelství v těch insolvencích zastupuje takzvaný veřejný zájem. Zabývají se tím, v té soustavě státního zastupitelství odborníci v rámci netrestní agendy státního zastupitelství v rámci, které je to dokonce, pokud mám ty informace, jednou z priorit státního zastupitelství, v rámci netrestní agendy, zajímat se tedy o insolvence a musím říct z vlastní zkušenosti, že v působnosti našeho soudu, se tou problematikou zabývají státní zástupci, kteří se v té věci školí, snaží se v té věci dále dovzdělat, účastní se pravidelně našich seminářů. Vidím tedy, že ten tah na branku tam je. Proč tam jsou, no, ti státní zástupci z té netrestní agendy, oni sledují ta řízení a sbírají tam poznatky, které by mohli následně předávat svým kolegům v těch trestních agendách pro účely buď dalšího nebo zahájení nového trestního řízení. Tady jsem si všiml v rámci té agendy státního zastupitelství, že je to především agenda oddlužení, kde, když ten dlužník uvede v zásadě v rámci svého návrhu i v průběhu řízení potom řadu svých věřitelů, tak se může ukázat, že v době, kdy si již bral ty úvěry, tak v zásadě si byl vědom a věděl, že již nemůže ty své věřitele uspokojit, ať už ty minulé, tak ty budoucí. Takže ta synergie soudu a státního zastupitelství je tady obrovská. A já musím říct, já mám s jejich činností v rámci svých případů jen ty nejlepší zkušenosti.

V insolvenčním řízení uplatňuje své pohledávky i stát, finanční úřady a sociální správa. Mají pohledávky státu přednost před pohledávkami jiných věřitelů?

JM: Musíme si tu otázku rozdělit na dvě části. Pokud budeme hovořit o pohledávkách z titulu daní, pojistného na veřejné zdravotní pojištění, pojistného na sociální zabezpečení, tak pak ty pohledávky, které vznikají v průběhu insolvenčního řízení, jsou takzvanými pohledávkami zapodstatovými řekněme prioritními, které se uspokojí v rámci insolvenčního řízení v okamžiku jejich splatnosti, jestliže na to v majetkové podstatě je dostatek finančních prostředků, tak jsou zpravidla uspokojeny relativně brzo a v plné výši. Bohužel některá insolvenční řízení vypadají tak, jak vypadají, to znamená, že je tady i mnoho těch poúpadkových pohledávek, takže celkový výtěžek nepostačí na stoprocentní jejich uspokojení. Ale řekněme tady určitou prioritu můžeme vysledovat. Pokud jde ovšem o pojistné a daně za dobu před rozhodnutím o úpadku, tak pak tady stát žádnou prioritu nemá, je to klasický věřitel, který se musí řádně a včas, tak jako ostatní věřitelé, banky, věřitelé z obchodních vztahů, přihlásit do insolvenčního řízení. A tyto pohledávky jsou uspokojovány v závislosti na způsobu řešení úpadku v konkurzu rozvrhem poměrně s ostatními věřiteli, to znamená, to je téměř to nulové oddlužení, o kterém jsme se tady bavili v oddlužení, které nám tady ještě dojíždějí postaru. V rámci splátkových kalendářů lze předpokládat, že dojde k alespoň třicetiprocentnímu uspokojení těch pohledávek. V nových oddluženích už ani toto nemůžeme zaručit. Pokud jste se ptala, jak vykonávají tito věřitelé svá práva v insolvenčních řízeních, tak důvodně bychom očekávali, že v podstatě finanční úřady, Správa sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny, jako správci veřejných rozpočtů, by měli víc než ostatní věřitelé vykonávat svá práva v insolvenčním řízení a vlastně hájit tak v podstatě zájmy státu, zájem na maximálním uspokojení těch pohledávek. Musíme si však uvědomit, jak to může fungovat. Insolvenční řízení je už roky postaveno na tom, že v podstatě věřitelé, kdyby chtěli využívat účinně svá práva v insolvenčním řízení, mají tak silné pravomoci, že mohou v podstatě rozhodnout o tom, kdo bude insolvenčním správce, mohou rozhodnout o tom, jakým způsobem budeme v podstatě úpadek řešit, zda tady bude likvidační forma – konkurz, zda tady bude sanační forma, u podnikatelů reorganizace, jakým způsobem oddlužení budeme směrovat, jestli to bude splátkový kalendář, zpeněžení majetkové podstaty. Tuto vůli tvoří věřitelé hlasováním. Věřitelé hlasují, podle výše svých pohledávek. Čím větší pohledávka, tím silnější hlas v oddlužení. Tady musím bohužel říct, že za ty celé roky se ukazuje a ani novela to nezlepšila, že věřitelé, až na výjimečné případy, kdy jde o velká insolvenční řízení, zcela na výkon svých práv rezignovali.

A je stát v insolvenčních řízeních aktivní, nebo, kdo za ně nejčastěji jedná?

JM: Já bych řekla, že standardním zástupcem tohoto věřitele, je pověřený pracovník. Pokud bych se někdy potkala s advokátem, tak by to asi nebyla standardní pohledávka z titulu daní nebo pojistného, ale bylo by to něco speciálního, co v podstatě vyžaduje vyšší odbornost třeba to advokátní zastoupení.

Na závěr, čeká nás implementace evropské směrnice o preventivní restrukturalizaci. Co je podle vás lepší? Držet se spíše při zemi, navázat na dosavadní polistopadový vývoj insolvenčního práva, a provést úspornou novelu insolvenčního zákona? Nebo musíme mít nový zákon o restrukturalizaci? 

JM: No, já bych řekla asi tolik. Ono to není jenom preventivní restrukturalizace, ale je to i oddlužení. Asi bychom měli připomenout, že my podle směrnice musíme zapracovat do léta roku 2021 i institut oddlužení pro podnikatele, které by nemělo být delší než tři roky. Pokud se bavíme o tomto, tak si dokážu představit, že tady by nám skutečně stačila nějaká ne úplně široká novela, která by upravila podnikatelské oddlužení a v podstatě, co by bylo zapotřebí pro tento případ upravit, by bylo v podstatě pořádně vymezit zdroje pro plnění oddlužení tedy, jaké částky se budou odvádět podnikateli při podnikatelské činnosti v tom oddlužení ve prospěch věřitelů. Pak by to skutečně mohla být jakási drobnější novela. Pokud jde o tu preventivní restrukturalizaci, tak to je těžká odpověď na vaši otázku, protože ta restrukturalizace alespoň tak, jak to vnímám v podstatě já, je nějaké soukromoprávní vyjednávání podnikatele dlužníka se svými věřiteli. A tady by podle mého názoru ta ingerence státu měla být minimální a ten proces vyjednávání by měl být naprosto minimálně svázán nějakými procesními pravidly. Čím menší bude zásah státu do toho vyjednávání, tím tedy podle mého názoru lépe. Já bych čekala, že stát bude zasahovat jenom tehdy, když se poctivý dlužník bude snažit o restrukturalizaci a kdy mu ty jeho poctivé snahy se budou snažit mařit někteří věřitelé anebo obráceně, kdy se dlužník, nepoctivý dlužník bude snažit tohoto institutu zneužít ve vztahu ke svým věřitelům. Já myslím, že tvůrci té normy se musí zamyslet nad tím, jak velkou chceme ingerenci státu, jaká chceme procesní pravidla a podle toho se musíme rozhodnout, jestli to bude samostatný zákon, protože žádný takový proces, který máme dnes upravený v insolvenčním zákoně těmto požadavkům nevyžaduje. Anebo, jestli nám stačí nějaká rozšířenější novela insolvenčního zákona, té bych se dost bála.

Pane doktore, vy, váš názor?

ZS: Dvě poznámky, jestli mi dovolíte. První poznámka, opět bych řekl, vnímám, že ministerstvo přistoupilo k této povinnosti nově a řekl bych jinak než při koncipování oddlužovací novely, opět velká pochvala. Protože přece jenom to horké léto 2018, které jsme trávili v různých skupinách, poslanecké sněmovně, na ministerstvu, s kolegy, insolvenčními místopředsedy a dotvářeli jsme v zásadě ne úplně předjednanou a projednanou oddlužovací novelu a mám pocit, že se tvořila tak nějak na koleně v těch posledních fázích, tak ministerstvo tady přistoupilo velmi odpovědně k promýšlení úvah o tom, jak zapracovat směrnici do našeho právního řádu. Je tady ustanovena pracovní skupina, respektive dvě. Jedna, která se zabývá právě implementací toho oddlužení pro podnikatele a druhá, která se zabývá tou částí týkající se restrukturalizací. Pokud jde tedy o ten druhý bod, tak v rámci diskuzí v té pracovní skupině se tato spíš přiklání k tomu bych řekl, jelikož půjde v té restrukturalizaci o řekněme o nějakou dohodu s dominantními věřiteli, která by zajistila další fungování podniku. To, aby se nezastavilo financování a to, že tam tedy budou spíše prvky řekněme nějakého obchodněprávního vztahu než úplně insolvenční pravidla, tak mám pocit, že ten příklon je momentálně, ale spíš v té odborné skupině k tomu, aby zde byla nová právní úprava mimo insolvenční zákon. Ale jak říkám, je to momentálně ještě v diskusích a o čem bude rozhodovat, tak to bude samozřejmě politické rozhodnutí ve finále, a to musí unést politici. A jestli ještě tedy závěrem byste mi dovolila. Jsem tady dnes v tom juniorním postavení a chtěl bych vám moc poděkovat, že jsem byl pozván a že jsem mohl se tedy účastnit té debaty s paní doktorkou Maršíkovou, kterou považujeme léta za první dámu insolvence. Takže ještě jednou děkuji za pozvání k vám a děkuji Jolano, že jsem tady dnes mohl s tebou vystoupit. Já vám taky oběma děkuji.

Já vám taky děkuji za rozhovor. Tolik doktorka Jolana Maršíková, místopředsedkyně Krajského soudu v Hradci Králové. A doktor Zdeněk Strnad, místopředseda Krajského soudu v Českých Budějovicích. Těším se na setkání s vámi u dalšího dílu pořadu Cui bono. Pěkný den.

Připravujeme

Zde můžete položit dotaz hostům připravovaných relací Cui bono z oblasti:

  • justice
  • byznysu
  • správy majetku