Může být prezident republiky trestně stíhaný? - Cui bono - Legal TV

Jaké je postavení prezidenta v právním řádu České republiky po zavedení jeho přímé volby? Má silnější pozici? Odpovídá za pochybení při výkonu své funkce? To se dozvíte v dnešním pořadu Cui bono na téma „Právní postavení prezidenta republiky“. Vítá vás u něj Michaela Vašinová.

Mými dnešními hosty pořadu Cui bono jsou advokát doktor Marek Nespala, člen prezidia Unie obhájců České republiky. Dobrý den. Dobrý den. A profesor Jan Kysela, český ústavní právník a odborník v oboru státovědy a politologie. Dobrý den. Dobrý den. 

Pane doktore, jaké je postavení prezidenta České republiky po zavedení jeho přímé volby?

MN: Samozřejmě, že silnější, protože, jak už judikoval Nejvyšší správní soud a Ústavní soud, který přezkoumával toto rozhodnutí, není arbitr mezi přímo voleným prezidentem republiky a například vládou. Takže pokud vláda České republiky a její jednotliví členové odpovídají za výkon své funkce přímo voleným zástupcům lidu, to znamená poslanecké sněmovně, tak potom prezident republiky odpovídá přímo lidu jako takovému. Takže vzhledem k množství kauz, které máme v současné době, je to záležitost, která je řekl bych kuriózní právě v tom, že prezident, i když máme parlamentní systém samozřejmě, je podle mého názoru i podle názorů soudů nejvyšší instance velmi silná.

Pane profesore, má teď prezident silnější pozici? 

JK: V jistém slova smyslu, ano. Budeme-li tu sílu chápat spíše politicky. Obecně se dá asi říci, že i v období před zavedením přímé volby prezidenta republiky, České republika platila za parlamentní systém s mírně posílenou pozicí prezidenta republiky, což je dáno zejména tím, že k výkonu některých svých kompetencí nepotřebuje kontrasignaci, což je v parlamentních systémech trošku neobvyklé. Takže určitý náznak posílení tam byl. Každopádně to, co je pro naši republiku příznačné není ani tak to, co vyčtete z Ústavy, ale je spíš určitá tradice očekávání, že prezident republiky je silný, moudrý, že bdí nad národem a tak dále. Což je očekávání zakládané při nejmenším tedy v období vzniku Československa, kdy zase Masaryk navazuje na něco, co je spojováno s postavením monarchy. Takže Česká republika není ani tak úplně atypická v tom smyslu, co dočtete se v Ústavě, ale je trošku atypická, jaké je faktické postavení prezidenta republiky. A v tom přímá volba mohla něco sehrát, do značné míry v souvislosti s tím, kdo byl zvolen tím prvním prezidentem republiky ve chvíli, kdyby to byl nějaký řekl bych konvenčnější kandidát, jako třeba pan Jan Fischer, tak se mi zdá, že bychom dnes nepřemýšleli nad tím, co vlastně udělala přímá volba s českým ústavním systémem, protože by s ním neudělala nic. Ve chvíli, kdy tím kandidátem je trošku kontroverznější Miloš Zeman, tak zkrátka řešíme celou řadu problémů s tím spojených.

A jak je to s odpovědností prezidenta za případná pochybení při výkonu funkce. Je prezident někomu odpovědný, za co konkrétně, jak a komu? 

JK: Platí ta politická teze, o které mluvil pan doktor Nespala, že je tedy prezident odpovědný svým voličům. Což znamená, že ve chvíli, když s ním budou voliči při příštích volbách, což už se netýká tohoto prezidenta nespokojeni, tak ho nezvolí, ale tím se asi ten problém nevyčerpává. V české Ústavě je napsáno, že prezident republiky je z výkonu své funkce neodpovědný. Což je ale podle mého soudu, třeba chápat právě tak, že nemůže být odvolán z funkce, protože se nám nelíbí, jak ji vykonává. Nemůže být odvolán z politických důvodů. Na druhou stranu je odpovědný ústavněprávně, je odpovědný za velezradu a je odpovědný za hrubé porušení ústavního pořádku. Tady se dá říci, že je odpovědný Ústavě. Ten, kdo tu odpovědnost vyvozuje jsou parlamentní komory a následně Ústavní soud. A pak se můžeme bavit o nějakých dalších složkách, které jsou nicméně opatřeny určitými otazníky. Víme, že dokud je prezident republiky prezidentem republiky není odpovědný trestně. Nicméně docela dobře možné, že poté co přestane být prezidentem republiky, tak může být za některá svá jednání trestně stíhán. A my zatím nevíme úplně přesně za jaká. Jestli za jakákoli jednání, řekl bych takové té obecné kriminality něco ukradl, anebo i za jednání, která souvisejí s výkonem úřadu. Ale to se dozvíme teprve poté, co prezidentem republiky přestane být a někdo by ho chtěl eventuálně stíhat.

Souhlasíte s tím?

MN: V zásadě, ano. Já se musím trošku ohradit k tomu předpokladu, že by mohl být stíhán prezident republiky za naplnění skutkové podstaty nějakého trestného činu. Jako jeho právní zástupce o ničem nevím. Ale jinak, co se týká formálně právního hodnocení, je to samozřejmě pravda. Ona indemnita a imunita zároveň se týká skutečně pouze doby výkonu funkce prezidenta republiky s tím, že deliktní odpovědnost prezidenta republiky je definována v čl. 65 Ústavy. Jedná se o velezradu a jedná se o hrubé porušení ústavního pořádku, když to řeknu velmi zkráceně. Ale k ničemu takovému nedošlo, takže ta debata je skutečně akademická v tuto chvíli.

A může někdo žalovat prezidenta republiky jako fyzickou osobu? 

MN: Samozřejmě. Pokud by se dopustil nějakého deliktu, ten kondicionál zdůrazňuji, tak samozřejmě je žalovatelný, jako každý jiný. A naopak prezident republiky může žalovat každého za to, když jeho jako fyzickou osobu poškodí. Prezident republiky má v podstatě trojí osobnost právní. Jedna je fyzická osoba, to znamená, kdyby se pohádal se sousedem a zbořil mu plot. Potom je to úřad prezidenta republiky. Klasickým případem je spor o jmenování profesorů. No a potom je to hlava státu, kdy při výkonu své funkce skutečně odpovědný není. A tady vzniká celá řada otázek, otazníků, jakým způsobem prezidenta republiky žalovat. A upřímně řečeno doposud podané žaloby nesvědčí o tom, že by si české právní prostředí osvojilo techniku možnosti žalování prezidenta republiky.

Pane profesore, může člověk, nebo korporace žalovat Miloše Zemana?

JK: Jenom reakce na tu poslední větu pana doktora Nespaly. S tou já souhlasím, ale považuji to spíš za, nevím, jestli smutné. Každopádně české právní prostředí není připraveno na to, že nastávají situace, kdy vůbec někoho napadne, že by měl prezidenta republiky žalovat. Protože to české právní prostředí není připraveno na to, že prezident republiky si počíná tak, aby někoho napadlo, že by ho žaloval. Pokud jde o to, nač jste se ptala v souvislosti s těmi jednotlivými tvářemi prezidenta republiky, tak tam přesně platí to schéma panem doktorem Nespalou nastíněné. Ve chvíli, kdy to je soukromoprávní odpovědnost klasická, sousedský spor, není se o čem bavit. Pak může být nějaká druhá fáze, je to nesporný výkon kompetencí prezidenta republiky. Prezident republiky někoho nejmenuje, tak potom není důvod žalovat Miloše Zemana, ale pokud ten někdo má pocit, že nejmenováním mu vznikla nějaká újma, bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, třeba na přístup k veřejné funkci, tak ten, kdo musí být žalován je Česká republika. No ale pak je to, co my tady řešíme třeba v rámci kauzy Peroutka, kdy nejde o výrok k sousedovi, nejde o výkon kompetence, ve smyslu mám v ruce razítko a to razítko nějak použiju z hlediska vrchnostenského výkonu pravomoci, ale je to nějaké jednání, nějaké vyjádření, které je z hlediska soudu přičítáno prezidentu republiky, ne jako Miloši Zemanovi, ale jako prezidentu republiky. A v této šedé zóně, my tedy řešíme, jestli by mohl být žalován i Miloš Zeman jako fyzická osoba, to já si myslím, že ano. Anebo byl žalován stát a jde o to, co z toho tedy přesně plyne, třeba pro tu paní Kaslovou nešťastnou. Jo, takže jaksi řešíme různé situace, kdy někdy je to jasné, že je to soukromník, někdy je to jasné, že je to veřejná moc a pak je ta šedá zóna.

Abychom to tedy shrnuli. Odpovídá tedy za případná pochybení při výkonu funkce sám prezident, dnes tedy Miloš Zeman, nebo někdo jiný? 

JK: No, jde o to, co tím myslíte. Když myslíte to, že má tužku a razítko a to razítko odepře použít, protože někoho nejmenuje, tak potom je to něco, co musíte přičíst České republice a nemůžete žalovat prezidenta republiky Miloše Zemana o milion, protože vás nejmenoval profesorem. Ale z toho neplyne, že když jako prezident republiky otevírá konferenci, výstavu atd. A něco říká, a to něco zasáhne do něčích osobnostních práv, takže by po mém soudu nemohl být žalován on, jako Miloš Zeman. Když by si bývala paní Kaslová vybrala tuto cestu, tak bychom viděli, jak by s ní soudy naložily. Je pravda, že je tady nějaký ne úplně šťastný případ s Vítem Bártou, kdy neměl být žalován ministr, ale Česká republika. Nicméně jde o to, jestli ten případ Víta Bárty v pozici ministra dopravy z hlediska toho, co přesně dělal, by byl srovnatelný s tím, co dělal Miloš Zeman ve chvíli, kdy mluvil o Ferdinandu Peroutkovi. Takže jde vlastně o to, nač přesně se ptáte a z toho, nač se ptáte, se potom odvíjí ta odpověď. Myslím si, že u toho razítka to nemůže být Miloš Zeman, musí to být Česká republiky. U toho řečnění na mikrofon, je to s otazníkem.

Pane doktore, chcete ještě doplnit.

MN: Já bych to zesložitil. Existuje zde ustanovení § 72 odst. 1 písm. a)zákona o Ústavním soudu, kde druhá alinea hovoří o jiném zásahu veřejné moci. Pokud já bych byl právním zástupcem osoby domněle poškozené výrokem prezidenta republiky, já bych ho využil. Podal bych ústavní stížnost, navzdory tomu, že tato úvaha už byla jaksi konstatována i Ústavním soudem, že se nejedná o vyčerpání všech možných procesních prostředků, protože ty procesní prostředky tady prostě nejsou. Je tady judikatura z roku 1995, Václav Havel versus Petr Cibulka, který říká, že prostě prezident není odpovědný. Ale podle mého názoru by jaksi lege artis mělo být přistoupeno, alespoň z důvodu testu Ústavním soudem právě k takovémuto kroku. Jenomže tam jsou velmi přísné lhůty a ty lhůty jsou všechny pryč. Ale to je můj právní názor.

Postoupíme dál. Pravomoci prezidenta, pozůstalé po císaři a králi, bývají označovány jako reliktní pravomoci hlavy státu. Například je to právo udělovat milost, a to bez ohledu na výsledek standardního trestního procesu. Měl by mít prezident takové královské výsady i v dnešní moderní době? 

MN: To je otázka spíše na pana profesora Kyselu. To je věc, která je akademická, posléze legislativní, posléze doktrinální a teprve potom praktická. Takže k tomu já se nemohu jako advokát, jako právní zástupce prezidenta republiky vyjadřovat. Je to prostě v Ústavě a prezident republiky užíc tohoto svého práva, ať už je to amnestie, ať je to abolice, ať je to agraciace, prostě využívá pouze to, co mu umožňuje beneficium Ústavy.

Pane profesore, vy si o tom myslíte co? 

JK: Já proti milostem nic nemám. Jde asi o to konkrétní využívání, v jaké je to četnosti případů, a v jakých je to konkrétních případech. Protože si nejsem úplně jistý, jestli je to čistě formální kompetence, do které nic nevstupuje. Jinými slovy, jestli může prezident republiky kohokoliv z jakéhokoliv důvodu omilostnit a my na to všichni musíme jenom hledět a vlídně se usmívat. A nebo, jestli existují nějaké řekněme dovolené a nedovolené účely, kdy tu kompetenci využít máte nebo nemáte. Z čehož neplyne nic pro to, že to udělat nesmíte, nebo že má to rozhodnutí být zrušeno atd. Nepohybujeme se tedy ve sféře, že přijde soud a to rozhodnutí o milosti zruší. Ale přesto mám pocit, že jsou zkrátka kauzy, kde se nám zdá být v celku přirozené, že je milost užita, sociální, zdravotní a nevím, jaké důvody. A pak jsou kauzy, kdy by nám asi připadalo, že to je zneužití toho institutu. A to je například to, o čem se v poslední době mluvilo v souvislosti s omilostněním předsedy vlády. Ve chvíli, kdy by mělo to být tak, že je vysoce postavený politický aktér zásahem prezidenta republiky vyňat z dosahu orgánů činných v tom trestním řízení, přičemž je vcelku zjevné, že ten případ asi není úplně vymyšlený, tak pak bych to asi považoval za zneužití toho institutu. Což, jak řečeno znovu, neplyne nic z toho, pro to, že to má být zrušeno či nezrušeno, ale že to je přesně ten případ užití té kompetence, který by neměl být.

A na závěr otázka na vás oba. Kterého z našich prezidentů si vážíte nejvíce? A jaké vlastnosti by měl mít náš příští prezident? 

JK: Ptáte se na české nebo i československé?

Můžou být českoslovenští.

JK: No, asi neodpovím nějak zvlášť originálně. Protože mám pocit, že to bude ta zakladatelská osobnost Tomáše Garrigua Masaryka, byť je to s drobnými otazníky z hlediska toho, jak vlastně tu tradici založil. A jaké pokušení pro celou řadu vykonavatelů toho úřadu do té tradice vložil, protože ta pokušení spočívají v tom překračování Ústavy. A s tím jsme myslím konfrontováni i po roce 1989. Je to zkrátka určité jako pokušení v tom, jak je Ústava koncipována hledat možná pro prezidenta republiky více než to, co tam tvůrci Ústavy vložili, očekávání té role.

A jaké vlastnosti by měl mít náš příští prezident?

JK: No, to je těžká otázka. Já myslím, že by bylo pěkné, kdyby byl Ústavě věrný. Kdyby v ní zkrátka nehledal příliš mnoho toho, co tam není, ale přidržoval se spíše toho, co tam je. A vykonával ten svůj úřad Ústavě věrně a pokud možno spíše uměřeně než extenzivně, či dokonce expanzivně.

Pane doktore, vy?

MN: Co se týká konkrétních osobností, samozřejmě jako advokát se nemohu vyjadřovat. Co se týká vlastností, tak mám takovou tezi, kterou držím už drahně let, zastupujíce prezidenty republiky. Tvrdím, že stát je suverénní právě tak, jako je suverénní jeho hlava. Takže jakýkoli pokus o lobotomii hlavy státu vnímám jako úkorný nejenom v zájmu Ústavy, ale v zájmu všeho lidu a české státnosti jako takové. Takže ano, věren Ústavě, souhlasím s panem profesorem, ale věren svému slibu a v zájmu všeho lidu vykonávající svoji funkci, svého českého lidu. 

Děkuji za rozhovor. Tolik advokát doktor Marek Nespala, člen prezidia Unie obhájců České republiky. A profesor Jan Kysela, český ústavní právník a odborník v oboru státovědy a politologie.Těším se na setkání s vámi u dalšího dílu pořadu Cui bono. Přeji pěkný den. Děkujeme. Děkuji.

Připravujeme

Zde můžete položit dotaz hostům připravovaných relací Cui bono z oblasti:

  • justice
  • byznysu
  • správy majetku