POMALÁ JUSTICE: Jan Chvojka a Patrik Nacher 1. díl - Legal TV

MV: Je normální, že kauzy jako H-Systém, Nečesaný nebo Altner trvají déle než 20 let? Jak fungují státní zástupci? Proč stále nemáme moderní civilní a trestní soudní řád? Prospívá někomu obtížná vymahatelnost práva? Komu? To se dozvíte v pořadu Cui bono na téma “Funguje justice?” Vítá vás u něj Michaela Vašinová.

MV: Pozvání do pořadu Cui bono přijali předseda poslaneckého klubu ČSSD a místopředseda Ústavně právního výboru Jan Chvojka, dobrý den.

JCH: Hezký den a děkuji za pozvání.

MV: A poslanec hnutí ANO a předseda Podvýboru pro ochranu spotřebitele Patrik Nacher, dobrý den.

PN: Pěkný den.

MV: Začnu u vás, pane předsedo. Prezident Miloš Zeman označil za největší nedostatek našeho soudního systému pomalá soudní řízení. Považujete za normální, že kauzy jako H-Systém, Nečesaný nebo Altner trvají déle než 20 let? 

JCH: Tak samozřejmě souhlasím s panem prezidentem normální to není. Je to samozřejmě exces, který se občas stane. Není to záležitost všech soudních řízení. Je to exces. Na druhou stranu nechci, aby to vypadalo tak, že to tu je v České republice normální a v jiných státech ne. Oni i ostatní vyspělé státy mají problém v tom, že některá soudní řízení u nich trvají velmi dlouho.

MV: Pane předsedo Nachere, prospívá někomu vymahatelnost práva v České republice? Pokud ano, komu? 

PN: Já si myslím, že všem, protože tohle jsou sice excesy, ale každý z nás, co se někdy vůbec dotkl nějakého soudního sporu, tak ví, že i banální věci trvají roky. Já mám manželku advokátku a slyším to dnes a denně, kde i skutečně drobný spor o 90 000 korun trval sedm nebo osm let. To prostě podle mě normální není. Ti lidé potom nevyužívají těch možností. A myslím si, že potom cítí určité bezpráví, nespravedlnost. A tím, že se o tom mluví posledních patnáct let, že by se to mělo zrychlit. A že se k soudu chodí nikoliv pro spravedlnost, ale pro rozsudek, a ještě k tomu takhle opožděně, no tak ti lidé tomu věří méně a méně. Takže ta deziluze je větší a větší, jakkoliv jako ekonomicky se máme lépe a lépe. Ale ten pocit toho, že se nedomůžete spravedlnosti v 21. století, že i v té době digitalizace to trvá tak dlouho, je pro mě nepřijatelná.

MV: Potřebujeme nový moderní civilní a trestní soudní řád? Proč je stále nemáme? 

PN: To nevím, to je správný dotaz, ale na ministerstvo spravedlnosti. Myslím si, že v některých ohledech by to bylo dobré zrychlit. Já mám pocit, že my v České republice jdeme od extrému do extrému, že tady před revolucí v zásadě ta práva byla pošlapávána. A teď máme pocit, že po roce 1989 tady bude anarchie. Každý si může dělat, co chce, a to včetně právě toho práva. Každý má právo cokoliv, do čehokoliv, když to tak řeknu, házet vidle, odvolávat se, dovolávat se. Stal se z toho takový jako sport. A jak říkám jako neprávník, přece každý z nás pocitově vnímá, že v České republice se jít soudit znamená vytáhnout z peněženky docela dost peněz. Trvá to hrozně dlouho a nikomu se do toho nechce. Jinými slovy potom ten člověk cítí tu nespravedlnost vevnitř. Ona nejde jakoby na povrch, protože vy ani k tomu soudu prostě pak už nejdete. A když jsme se pak dostali k těm hromadným žalobám. A to je třeba jedna z cest, kde si myslím, že se u těch bagatelních záležitostí, které se opakují ve velkém množství, tak tam tomu můžeme pomoct. Tak i to, ten institut hromadných žalob, o tom tady už se mluví taky roky. A já budu rád, když jako poslanec to budu moct posunout dopředu.

JCH: Já, jestli můžu ještě doplnit kolegu. Tak asi důvody proto, proč jsou některá soudní řízení tak dlouhá, je potřeba říci, že je to problém zejména civilních řízení. Ta trestní řízení jsou myslím celkem v pořádku a trvají relativně krátce. Problém je v civilních řízeních. A ty důvody jsou řekl bych tři, čtyři. První beze sporu nemáme civilní kodex, který se týká řízení. Nemáme nový občanský soudní řád čili, jak by se jinak jmenoval, prostě předpis, který upravuje civilní soudní řízení. Máme tady pětapadesát let starý kodex, který byl mnohokrát novelizován. Ale ukázalo se, že nejde novelizovat tak, aby byl dobrý. Prostě je špatný a je zastaralý. Je potřeba udělat nový civilní procesní předpis. Potom druhá věc, to je samozřejmě liknavost účastníků, protože leckdy sami účastníci nemají zájem na tom, aby řízení dopadlo dlouho. Protože někdo má zájem na tom z těch účastníků, aby ho obstruoval, aby trvalo, co nejdéle, viz vámi zmíněná některá soudní řízení. Samozřejmě je to i záležitost toho, že nepracují dobře ani někteří soudci nebo státní zástupci. Takže těch důvodů, proč některá soudní řízení, zejména civilní, trvají tak dlouho je celá řada a bylo by to na pořad, který by trval hodinu dvě. A asi bychom se ani nedobrali ke konci.  

MV: A mají soudní řízení probíhat koncentrovaně?

JCH: Tak samozřejmě, tak my máme v občanském soudním řádu tuším § 118 zásadu koncentrace. Na druhou stranu je potřeba říci, že ona se moc nedodržuje, že ta soudní řízení trvají opravdu dlouho. Ideální by samozřejmě bylo, aby soudce rozhodl na prvním jednání. Aby prostě na prvním jednání, které je, se rozhodlo. Ale my tady máme problém s tím, že jenom nařízení prvního jednání ve věci trvá rok, dva. Potom, co je podaná žaloba, pak jsou různá jednání mezi nimi, dlouhé přestávky. Nebo i vyhotovení písemného rozsudku trvá velmi dlouho. Takže tohle jsou problémy, které musíme vyřešit. A jak zmínil Patrik Nacher, ono to souvisí i s elektronizací justice. Tady soudce diktuje do protokolu místo toho, aby se věnoval třeba jenom procesním usnesením, tak diktuje tři hodiny to, co řekli účastníci řízení atd. Takže pojďme se zaměřit na tu elektronizaci justice, na to, aby byl dobře vybaven, ať už personálně, technicky ten soud, nebo i co se týče materiálu nebo materiálně. To jsou věci, které musíme vyřešit a bylo by fajn, kdyby se to za této vlády pohnulo.

PN: Tak to musím tady doplnit, ano přesně tak, že ten, kdo někdy byl u soudu, tak skutečně nevěří svým očím, jak se to zbytečně natahuje. Už jenom ten samotný proces toho projednávání, kdy ten soudce vždycky po vyslechnutí svědků a já nevím koho všeho, žalovaného, právníků atd. Tak to pak celé zopakuje do toho stenozáznamu, do protokolu nebo něco. A tam to někdo potom přepisuje. To je jako v roce 2019 těžko jako přijatelné, uchopitelné a člověk má pocit, že se vrátil někam o sto let zpátky. A to se tady bavíme o minutách, o hodinách. O tom to není. Ale je to nějaký symbol toho, že je to nějaké jako zatuchlé, abych tak řekl. A přesně to nařizování. Já si dokonce troufám říct, když se o tom s lidmi bavím, tak že ti lidé by i dokonce skousli třeba nějaké nespravedlivé rozhodnutí, které by ale přišlo rychle. To znamená, prostě by přišlo, oni by měli pocit, že se rozhodlo jako v jejich neprospěch, že to bylo nespravedlivé, ale že to bylo hned, že to bylo rychle. Zatímco v momentě, kdy se to natahuje jako guma, tak už vám i ta spravedlnost, která přijde po pěti, po šesti letech je k ničemu, už je to pryč, už jste to odžili, už se k tomu ani nechcete vracet. Teď vůbec nemluvím o tom, jestli se vám vrátí ty náklady. Jestli vymůžete tu škodu, i přesto, že máte pravdu. A ten soud na to dal to kulaté razítko, a to jsou ty věci. A o tom se pojďme bavit. Takže už všechno ostatní bylo řečeno.

MV: Mají vést právní spory právníci? Otázka na vás oba.

PN: Právní spory právníci? Jak to myslíte? Nerozumím dotazu.

JCH: Já dotazu rozumím. Paní moderátorkase ptá na to, jestli u některých sporů je potřeba nebo je ideální, aby byl člověk zastoupen advokátem, anebo ne. Dneska v zásadě máme povinnost být zastoupen u dovolání u Nejvyššího soudu u Ústavního soudu a samozřejmě v rámci trestního řízení, ale jinak člověk se může soudit sám za sebe, jak chce. Nemusí mít právního zástupce. Tak to je otázka, na které jsou dva úhly pohledu. Samozřejmě z hlediska asi rychlosti soudního řízení je vždycky lepší, když ten člověk, který se s někým soudí, ať už jako žalovaný nebo jako žalobce, má nějakou kvalifikovanou právní pomoc. Jsou na to i analýzy z Německa nebo Rakouska, kde to v některých soudních řízeních mají. Že to pomáhá rychlosti té justice. Samozřejmě. Pokud se soudíte jako neprávník, který nemá právního zástupce, tak vás musí poučovat logicky. Občas musíte něco doplnit atd. Je vždycky lepší mít právního zástupce. Na druhou stranu dokážu si představit samozřejmě pohled takový, že si někdo může říct, já prostě nemůžu nikoho nutit, aby byl zastupován právním zástupcem. Když se ten člověk na to cítí, že na někoho dá žalobu a nepotřebuje advokáta, tak ho prostě mít nemusí. Advokátní lobby atd., atd. Takže jsou na to dva úhly pohledu. Sám za sebe říkám, že určitě by rychlosti soudního řízení prospělo, kdyby člověk v některých případech i civilního charakteru musel mít advokáta.

PN: Tak já na to nemám silný názor. Nejsem na to odborník, zase pocitově souhlasím s tím, co říkal Honza Chvojka. To znamená, má to dva úhly pohledu. Já nejsem zastáncem toho, jako vždycky někoho do něčeho nutit a páchat tak jako dobro. Prostě, když se někdo rozhodne nemít toho advokáta, tak ho prostě mít by neměl. To je jeho svobodná vůle. Něco úplně jiného, když si ho nemůže dovolit třeba jo, tak tam jako a ten případ by byl složitý, tak tam samozřejmě advokáti ex offo a nějaká pomoc ze strany státu, tak tam je to v pořádku. Ale já jsem spíš zastánce nějaké svobodné vůle a rozhodnutí těch účastníků. A myslím si, že to ani není o tom zdržování toho procesu. To zdržování je úplně někde jinde. Ale říkám silný na to názor nemám. Nemusí člověk jako rozumět úplně všemu a ke všemu se jakoby vyjadřovat. Víceméně bych souhlasil s tím, jak to popsal kolega. 

Pokračování příště:

2. díl Hromadné žaloby

Připravujeme

Zde můžete položit dotaz hostům připravovaných relací Cui bono z oblasti:

  • justice
  • byznysu
  • správy majetku