NOVÉ oddlužení: Kdo z něj má prospěch? - Legal TV

 

Související téma: Chráněné obydlí dlužníka dává věřitelům možnost volby.

 

MV: Velká novela insolvenčního zákona přinesla v polovině roku 2019 naději do života mnoha dlužníků. Mohou se oddlužit. Kdo z toho má prospěch? To se dozvíte v pořadu Cui bono na téma “Druhá šance – oddlužení”

Vítá vás u něj Michaela Vašinová.

Jeroným Tejc: „Pro ty, kteří nemají pořádek ve svých věcech a nejsou mnohdy schopni s ohledem na množství půjček a závazků, které mají vůbec dát dohromady podklady pro toto oddlužení, tak bude to oddlužení zjednodušeno.“ 

Marek Benda: „Cílem oddlužovací novely bylo více lidem umožnit projít tím procesem insolvence, projít tím procesem, který řekne – ano, jste tak zadlužen, že už to nemáte šanci nikdy splatit. Když se budete nějaký minimální čas pět let snažit, a budete se snažit splácet své dluhy, pak na konci bude řečeno, už jste bez dluhů, můžete začínat znova. Je to ta druhá šance. Myslím, že model, který nakonec vzešel z poslanecké sněmovny je poměrně vyvážený, protože říká něco se musí platit věřitelům, dluhy nemizí, dluhy zůstávají, ale na konci, pokud jste se opravdu pět let snažil  je tlustá čára, a můžete začít znovu.“

Jan Chvojka: „Do institutu oddlužení nyní spadne mnohem více lidí než v minulosti. My jsme opravdu dávali zákonem o insolvenčním řízení druhou šanci lidem, kteří se dříve z té dluhové pasti nemohli dostat, ale ukázalo se v průběhu času, že bohužel těch lidí ještě není dost. Do oddlužení se nemohly dostat matky samoživitelky, kterých je tisíce v dluhové pasti, seniorů, kterých je desetitisíce. A od prvního června tohoto roku tito mají větší šanci dostat se do oddlužení.“

Patrik Nacher: „Já si myslím, že to, co se přijalo byla vyvážená norma, a zároveň to byl nějaký politický kompromis. Budiž důkazem, že pro to hlasovalo 181 ze 186 přítomných poslanců.“

MV: Pozvání do pořadu Cui bono přijali Právník roku 2017, advokát Michal Žižlavský, dobrý den.

A advokát Adam Sigmund, dobrý den. Oba z pražské advokátní kanceláře ŽIŽLAVSKÝ, která se zaměřuje na soudní proces, insolvence a restrukturalizace.

MV – MŽ: 

Pane doktore, kdo má prospěch z “oddlužovací” novely insolvenčního zákona? 

MŽ: Logicky ti, kteří se dříve oddlužit nemohli, a dnes se oddlužit mohou. Dříve to bylo tak, že se mohli oddlužit pouze dlužníci, kteří splatili svým věřitelům nejméně třicet procent dluhů. Dnes se to podstatně mění. Já jsem připravil takové dva grafy, na kterých je to velmi dobře patrné. Dříve do 1. 6. 2019 to bylo tak, že pokud dlužník měl dluh jeden milion korun českých, tak musel zaplatit věřitelům nejméně tři sta tisíc korun. Po novele od 1. 6. 2019 je to tak, že z něj musí zaplatit nejméně sto třicet dva tisíc korun. To je samozřejmě podstatný rozdíl. Ještě více ale ten rozdíl vynikne, když se podíváme na dlužníka, který dluží věřitelům deset milionů korun. Podle té předchozí úpravy by musel zaplatit nejméně tři miliony a nyní je to zase minimální částka sto třicet dva tisíc korun. To je samozřejmě velký rozdíl. Ten dluh deset milionů korun není nějaká nereálná situace, protože oddlužit se mohou i podnikatelé. Zákon dříve počítal s tím, že bude obsahovat hranici maximální hranici dluhu dva miliony, to se vypustilo. Takže dnes vlastně mají prospěch z novely insolvenčního zákona zejména osoby, které mají extrémně nízké příjmy a dříve se do toho oddlužení nedostaly a pak je tady druhá skupina osob, osoby které mají naopak extrémně velké dluhy a dříve se oddlužit nemohly a dnes se oddlužit mohou. Kromě těch základních variant, které jsem zmínil, a které se týkají oddlužení, které probíhá pět let. Je zde ještě určitá preference pro důchodce, kteří se mohou oddlužit za tři roky a v jejich případě ta minimální částka je dokonce ještě nižší řádově osmdesát tisíc korun.

MV – MŽ

Pokrývá minimální částka sto třicet dva tisíc za pět let nebo osmdesát tisíc za tři roky i výživné? 

MŽ: Ne, není to tak, oddlužení nemá sloužit k tomu, aby se dlužník zbavil svých vyživovacích povinností, takže kromě té minimální částky musí být vždy schopen uhradit i výživné. Ale zdůraznil bych v této souvislosti jednu věc, mám na mysli výživné ze zákona, výživné ve výši, kterou stanoví soud, ne nějaké účelově dohodnuté vysoké výživné, které by si dlužník dohodl s vyživovanou osobou proto, aby poškodil své věřitele.

MV – AS 

Pane magistře, od kdy platí nová úprava. A co dlužníci, kteří vstoupili do oddlužení dříve? 

AS: Novela je účinná od 1. června tohoto roku, takže všechna řízení zahájená po tomto datu se řídí novými výhodnějšími pravidly. U těch řízení zahájených dříve je důležité, jestli bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka před 1. červnem nebo potom. Pokud k tomu došlo před 1. červnem, tak se ta řízení řídí starými pravidly, pokud potom, platí už výhodnější nová pravidla. Co je ale přínosem pro všechny, je letošní zvýšení nezabavitelné částky, která v základní sazbě stoupla z dosavadních devíti tisíc pěti set až na skoro třináct tisíc korun.

Může se oddlužit i podnikatel? Živnostník? 

AS: Ano, živnostníci se u nás mohou oddlužit už od roku 2014. Teprve letos ale přichází jasná jednotná pravidla pro to, kolik peněz se jim má strhávat a kolik jim má zůstat. Doposud panoval chaos a pravidla určovali jednotliví soudci v jednotlivých řízeních, někteří živnostníci tak zaplatili svým věřitelům více než jiní. Některým dokonce nezůstalo ani na živobytí. 

Mohou se oddlužit manželé? Jak? 

AS: V manželství si slibujete, že spolu budete v dobrém i ve zlém, a to samozřejmě platí i v insolvenci. Zákon umožňuje manželům podat společný návrh na oddlužení a je potom na ně nahlíženo, jako na takzvané nerozlučné společníky a považují se za jednoho dlužníka. Je to pro ně výhodné i finančně, protože ve společném oddlužení zaplatí manželé správci pouze tisíc čtyři sta dvacet pět korun na místo dvakrát  devět set korun měsíčně. To znamená, že ušetří cirka dvacet procent. Za společný návrh na povolení oddlužení zaplatí manželé jenom šest tisíc  na místo osmi tisíc. Čili ušetří asi dvacet pět procent, a to se vyplatí.

MV – MŽ

Jak oddlužení probíhá, pane doktore? 

MŽ: Tak předně je dobré vědět, že oddlužení probíhá v rámci insolvenčního řízení. A insolvenční řízení je soudní proces, který má svá přesně daná  pravidla. Oddlužení má svůj začátek, prostředek a konec. Na začátku vždy stojí povinnost dlužníka podat insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení. To mu sepíše advokát nebo jiná k tomu oprávněná osoba. A tím se celé řízení zahajuje. Je dobré nepodcenit ten začátek, pokud by návrh nebyl přijat, soud nepovolil oddlužení, může mít dlužník další šanci až za tři roky. Pokud soud oddlužení povolí, tak se rozebíhá nejdelší prostřední část příběhu, ve které dlužník po dobu pěti případně tří let musí vyvíjet určitou aktivitu. Konkrétně musí vyvíjet veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat na to, aby zaplatit věřitelům, co nejvíce. No a potom na konci toho procesu podle toho, jak se dlužník choval, může dojít k odpuštění zbytku dluhů. To je vlastně důvod, proč se celé to řízení vede, takže poctivý dlužník, který se snažil tak, jak se snažit měl, dosáhne na to, že mu soud odpustí zbytek dluhů. A to nově i tehdy, pokud se mu nepodaří zaplatit věřitelům třicet procent.

MV: Co se míní “veškerým úsilím, které lze po dlužníkovi spravedlivě požadovat”? 

MŽ: Je to samozřejmě určitá obecná kategorie. Ale já ji vnímám tak, že jde o to, aby dlužník podle své kvalifikace, podle svých možností a podle situace na trhu dělal co nejvíce proto, aby byl schopen splatit své dluhy. Taková sporná otázka může být, jestli například lze spravedlivě požadovat po učitelce, aby přestala učit a nastoupila jako pokladní do supermarketu, když si tam vydělá více. Já si myslím, že to spravedlivě požadovat nelze, ale například na Ostravsku jsem zaznamenal i jiné názory.   

MV: Kdo a jak kontroluje, jestli se dlužník dostatečně snaží? 

AS: Kontrolním mechanismem je insolvenční správce. Ten bude zejména sledovat podmínky na místním trhu práce a kontrolovat, jestli dlužník vykonává práci odpovídající jeho kvalifikaci. To znamená, jestli se takzvaně nefláká při nějaké jednodušší, pohodlnější, ale hůře placené práci. Insolvenční správce ale není žádným poručníkem pro dlužníka ani žádným drábem, čili hlavní tíha toho úsilí, které má vést k oddlužení a osvobození od dluhů bude samozřejmě ležet na dlužníkovi. 

MV – MŽ

Jaká je role soudu v oddlužení? 

MŽ: Už jsem zmínil to, že  oddlužení probíhá v rámci soudního řízení. Je zde tedy klíčová role soudu. Soud vydává ta nejdůležitější rozhodnutí v insolvenčním řízení. Což znamená, že povoluje oddlužení, může povolené oddlužení zrušit, pokud si dlužník nepočíná tak, jak by si počínat měl. Pokud například pracuje načerno nebo zatajuje své příjmy. A naopak, když se snaží tak, jak se snažit má a postupuje podle všech pravidel, tak na konci toho procesu odpouští dlužníkovi zbytek dluhu a tím vlastně celé oddlužení končí.

MV Shrňme si tedy, co zde zaznělo. Nové oddlužení přináší druhou šanci velkému množství lidí, kteří nezvládají platit své dluhy. Padá povinnost splatit nejméně třicet procent dluhů. Oddluží se každý, kdo se po dobu pěti let poctivě snaží zaplatit co nejvíce, i když splatí méně než třicet procent. Poctivý přístup dlužníka kontroluje insolvenční správce. Dluhy na základě jeho doporučení odpouští soud. 

Děkuji našim hostům, Právníkovi roku 2017, advokátovi Michalu Žižlavskému a advokátovi Adamu Sigmundovi z pražské advokátní kanceláře ŽIŽLAVSKÝ. Těším se na setkání s Vámi u dalšího dílu pořadu Cui bono. Přeji vám pěkný den!  

Připravujeme

Zde můžete položit dotaz hostům připravovaných relací Cui bono z oblasti:

  • justice
  • byznysu
  • správy majetku