Rozhodčí soud má svého “Lorda Voldemorta” - Legal TV

MV: 

Rozhodčí řízení v České republice – jaké jsou jeho výhody a rizika, prospívá, anebo škodí? Jaká je role stálých rozhodčích soudů? Obstojí rozhodčí řízení oproti obecným soudům?

To se dozvíte v pořadu Cui bono na téma „Rozhodčí řízení a rozhodčí soudy“

Vítá Vás u něj Michaela Vašinová.

MV: 

Pozvání do pořadu Cui bono přijali doktor Ladislav Vostárek, rozhodce a prezident Českého institutu pro popularizaci a revitalizaci arbitráže, dobrý den.

A advokát, rozhodce a bývalý místopředseda stálého Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře a Agrární komoře Mgr. Lukáš Trojan, dobrý den.

MV – LV:

Pane doktore, proč by se měly firmy soudit v rozhodčím řízení, a ne před obecnými soudy? 

LV:

Důvodů je víc, ale tím hlavním důvodem je ekonomika, protože rozhodčí řízení bývá jednoinstanční a tudíž vlastně si nemusíte dělat dlouho opravné položky na to, o co se soudíte. Samozřejmě dá se sjednat i přezkum toho rozhodčího nálezu. A potom je tu ještě druhá podstatná věc. A sice, že vy si můžete zvolit na ten předmět sporu odpovídajícího odborníka, když se soudíte s oblastí IT, tak si můžete zvolit rozhodce, který tomu IT rozumí, a u kterého víte, že ten nález bude mít hlavu a patu. Kdežto, když si představím, že by mi to soudila teta z Rokycan, která soudí opatrovnické věci a nebo rozvody a bude mi soudit komplikovanou smlouvu na výstavbu dálnice nebo naopak na IT, to si nedokážu představit. Čili to jsou ty dva hlavní důvody.

MV – LV: 

Jste spokojený s tím, jak stálé rozhodčí soudy fungují a rozhodují? 

LV:

Řekl bych, že ano, že v převážné většině ano. Že ta pověst, kterou požívají není zasloužená, že v devadesáti procentech případů jsou ty nálezy po právu a je to tak, jak má být. A ten zbytek, to bohužel je problém. Ne vždy se povede. Ale ono je to dáno tím, že je tam v podstatě spoustu rozhodců. Ale to já bych přenechal tady Lukášovi, který o tom ví víc jako bývalý místopředseda.

MV-LT:

Pane magistře, jak vnímáte pověst rozhodčího řízení vy? 

LT:

V prvé řadě je třeba rozlišitto, co rozumíme rozhodčím řízením. Já se domnívám, že pojmu rozhodčí řízení velmi ublížily takzvané ad hoc arbitráže, které se týkaly rozhodování spotřebitelských sporů. A s kým se trošičku táhla také ta negativní pověst rozhodčího řízení jako takového. Já souhlasím s Láďou, že  rozhodčí řízení, které je vedeno před stálými rozhodčími soudy je v drtivé většině profesionální a velmi výhodné pro strany. Bavíme se ovšem o skupině obchodních sporů. To je to podstatné, co je potřeba uvést. Spotřebitelské spory v tuto chvíli již nejsou rozhodovány, nebo dobíhají v rámci řízení před stálými rozhodčími soudy. Pro firmy, obchodní korporace je podle mého názoru rozhodčí řízení jednoznačně nejefektivnějším způsobem řešení konfliktů, řešení sporů. Co se týká pověsti, já vlastně nevím, čím si rozhodčí řízení zasluhuje  tu negativní popularitu. Nepochybně na to mají vliv média, nepochybně, která publikují pochopitelně pouze ty výjimečné, pouze ty bílé jednorožce, ty případy, kdy prostě nastane nějaký problém. Na druhou stranu, já si myslím, že odborná veřejnost i ty korporace vnímají, že to není tak hrozné, jak se jeví. Určitě na druhou stranu je tady veliký, obrovský prostor pro rozhodce, pro nás, kteří rozhodujeme, abychom popularizovali jak u klientů, tak u stran tu naši práci. A prokazovali, že prostě umíme rozhodovat. Že to rozhodování je odborné, že je rychlé. To jsou ty dva parametry, o kterých hovořil Láďa. A postupně budovali povědomí o tom, že rozhodčí řízení je zkrátka jedna z nejlepších forem řešení sporů. Koneckonců a to mi pan kolega jistě potvrdí v zahraničí, míněno na západ od našich hranic, je to naopak  rozhodčí řízení, které je významně na vzestupu a ubírá vlastně spory obecnému soudnictví. 

MV-LT:

Kde vidíte prostor pro zlepšení pověsti rozhodčího řízení?

LT:

Určitě podle mého názoru je třeba, aby rozhodci a teď se bavíme o stálých rozhodčích soudech, přistupovali transparentně k tomu, kdo jsou. To je jednoznačně můj názor.  Strany by měly vědět, kdo jejich spor rozhoduje. Měl by být tedy publikován jakési Curriculum vitae, jaké je jeho profesní zázemí, aby mohla strana posoudit, jestli je dostatečně odborně způsobilý a z druhé strany, zdali mu nehrozí nějaký potencionální konflikt. To je jeden aspekt. Druhý aspekt, který považuji za podstatný je, a pravda je, že předsednictvo Rozhodčího soudu, v kterém já jsem působil v tomto smyslu, jaksi apelovalo na rozhodce, aby dodržovali pravidla pro definici konfliktu. Ta pravidla pro nás rozhodce jsou obecně známé jako takzvané „IBA rules“, které vlastně definují, kdy rozhodce nemůže rozhodovat, musí odmítnout ten spor. Kdy může rozhodovat, to je takzvaná oranžová barva, ale je povinen informovat strany o určitých potenciálních pochybnostech, a pak je zelená, kdy neexistuje žádný konflikt. To jsou pravidla, kterými bychom se měli řídit a určitě by to pomohlo.

LV:

Já bych se dovolil tě doplnit samozřejmě transparentnost je to hlavní. To znamená celou dobu, co se zabývám rozhodčím řízením, apelujeme na stálý Rozhodčí soud dříve v Dlouhé, dneska v Jungmannce  na to, aby byla listina rozhodců opatřena CV, abych věděl, na co si toho daného rozhodce mám vybrat, co umí, jakými jazyky vládne, jaké má zkušenosti  a případně,  jaké má konflikty zájmu, do jaké advokátní kanceláře patří. To je jedna věc. Kdyby to vydali tak, jak to má Vídeň, tak jak je to ve Švýcarsku u ASA, bylo by to skvělý. A druhým zásadním nešvarem, který vidíme my rozhodci a který je možná i tou příčinou  špatné pověsti Rozhodčího soudu je ta, že předseda a místopředsedové předsednictva stálého Rozhodčího soudu zastupují ve sporech, které jsou vedeny před Rozhodčím soudem. Evidentně každý si dovodí, že ano je tam rozhodce, který může být předsedou či místopředsedy příště nominován do lukrativního sporu, kde si vydělá peníze a tudíž nasnadě ta šance, že by tomu předsedovi nebo místopředsedovi, který zastupuje v tom sporu vyhověl. Já mám třeba tu zkušenost, že se bavím s kolegy advokáty a oni mi říkají: hele dokavaď bude v předsednictvu Lord Voldemort české arbitráže, tak tam žádný spor nedám. Je to křivé. A to je bohužel neštěstí. Ale stačí, já bych viděl tu nápravu jednoduše. Do statutu se zapracuje zákaz, aby předseda a místopředsedové zastupovali strany před tímto Rozhodčím soudem a aby se to vztahovalo i  na kanceláře, ve kterých jsou členy nebo s kterými spolupracují. To by tomu pomohlo velmi. A to poslední, co se domnívám, co by šlo rychle, je určitá nekonzistentnost v rozhodovací praxi. A to by šlo vlastně napravit institutem, který má pařížská Mezinárodní obchodní komora, Vídeň i Švýcarsko, že by se udělala jakási revize rozhodčích nálezů předtím, než bude vydán. Aby, když nebude soud spokojen s tím, jak bylo rozhodnuto, aby upozornil ty rozhodce, aby ještě zvážili vlastně byť třeba jenom odůvodnění toho enunciátu. Aby prostě ty strany věděly opravdu, řekl bych zevrubně, proč ten rozhodčí nález byl vydán takto. To jsou asi ty tři věci, které by šly udělat hned.   

MV-LT:

Domníváte se, že je čas na legislativní zásah?

LT: 

Pokud rozumíme legislativním zásahem změnu zákona, pak se domnívám, že nikoliv. Obecně v dnešní době jsem příznivcem toho, aby zde byla maximální legislativní zdrženlivost. To znamená, každá změna zákona je řekněme v posledních letech vždy spíše k horšímu. Takže legislativní zásah ve smyslu změny zákona nikoliv. To, o čem hovořil Láďa, samozřejmě je možné bavit se o statutu Rozhodčího soudu, což je interní norma, kterou vydává předsednictvo Rozhodčího soudu.  Je k tomu zmocněno zákonem, a tam si lze představit dílčí úpravy. Ale obecně bych shrnul, že žádná legislativní změna nezaručí, negarantuje, že dojde také ke změně té praxe. A v tomto bych se přimlouval za to, aby zkrátka jak rozhodci, tak strany respektovaly ona zvyková nepsaná pravidla, kterými se rozhodčí řízení už léta řídí, a pak nebudeme muset měnit právo. 

LV:

Můžu to doplnit? Dovedete si představit, že jde zákonem změnit něčí pověst? Když Pepina Rejholcová bude vyhlášená, jak bych to řekl slušně, tak ze zákona to nijak nezměníte. 

MV-LV+LT:

Jak si, pánové, myslíte, že se bude celá situace dále vyvíjet, pane doktore? 

LV:

Nemaje skleněné koule, tak nemůžu nic předvídat. Já si myslím, že vlastně je velká šance, že se s tím něco stane. A že si ten stálý rozhodčí, bavíme se stále o tom samém stálém Rozhodčím soudu a myslím si, že je velká šance, aby se povedlo ty změny dotáhnout do konce.

MV: A podle vás?

LT:

Tak já si především nemyslím, že ta situace je tak hrozivá, jak by se mohlo z toho líčení zdát. Domnívám se, že je zde určitě prostor pro změnu a pro doplnění těch kroků, z nichž o některých jsme se tady dneska bavili. S některými můžu souhlasit, z některých můžu mít pochybnosti. Ale jsem přesvědčený, že určitě se bude situace zlepšovat. Jsem v tom případě optimista. A jsem i přesvědčen, že zkrátka to prostředí, ti klienti toho Rozhodčího soudu, což jsou společnosti, korporace a koneckonců i advokáti, kteří musí rozhodčí doložky doporučovat do svých smluv toto budou reflektovat a jak počet, tak kvalita sporů půjdou nahoru. 

MV – závěr: 

Děkuji našim hostům, tolik doktor Ladislav Vostárek, rozhodce a prezident Českého institutu pro popularizaci a revitalizaci arbitráže a advokát a rozhodce magistr Lukáš Trojan, bývalý místopředseda stálého Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře a Agrární komoře. Těším se na setkání s Vámi u dalšího dílu pořadu Cui bono. Pěkný den!

Připravujeme

Zde můžete položit dotaz hostům připravované relace na téma:

  • Komu slouží oddlužení
  • Diskutovat se bude o “oddlužovací” novele insolvenčního zákona